V polovině 16. století se voňavý kořen stal součástí různých jídel a nápojů již i v Evropě. Kromě zázvorů jsou blízkými příbuznými kurkumy i alpinie a kempferie. Alpinie nachová má však svůj původ v Malajsii, kde dostala své jméno podle nápadného zbarvení květů a říká se jí červený zázvor.
Kurkuma je v současnosti pěstována nejčastěji v oblastech s tropickým klimatem, jako je Indie a Čína, Sumatra, ale i v jiných oblastech. U nás se s ní setkáváme jako s pokojovou rostlinou s fascinujícími květy. Jako řezaná květina bývá využívána do svatebních kytic anebo do exotických vazeb. Rostlina má dlouhé protáhle vejčité listy a dosahuje při dobrých růstových podmínkách výšky mezi 0,5 až 1 metr.
Za léčivou část se považuje její kořen, tedy oddenky, které se sklízejí, čistí, suší a melou nebo drtí. A právě v této formě se s ní setkáváme nejčastěji, s kurkumou rozemletou na prášek, se specifickou chutí, vůní i barvou. Bývá součástí nejrůznějších dochucovadel, omáček k masům, dresingů, hořčic, kari a pro svou specifickou sytě žlutou barvu získala označení žlutý zázvor.
Jejím dalším lidovým označením je indický šafrán, protože se z ní získává výrazně žluté barvivo, kurkumin. Jelikož je velmi účinné a pro lidský organismus nejen neškodné, ale co víc, dokonce prospěšné, barví se s pomocí kurkumy i potraviny, například máslo, sýry anebo cukrovinky i likéry. Dříve se kurkuminu hojně využívalo i při barvení v malířství.
Již od středověku je kurkuma využívána v léčitelství. Antioxidanty v ní obsažené mají dokonce významné schopnosti v boji s rakovinou. Běžně napomáhá trávení díky zvyšování produkce trávících šťáv. Preventivně působí proti mozkové mrtvici, zevně slouží k výrobě obkladů na artrotické klouby a má celkově velmi výrazné protizánětlivé a antibiotikální účinky.
Jedná se sice o trvalou rostlinu, ale v našich podmínkách se pěstuje v nádobách a spíše jako pokojová rostlina, která na podzim zatahuje. Zimu u nás přečká nejlépe ve skleníku nebo zimní zahradě, ideálně při teplotě okolo 10°C. Během své vegetace vyžaduje poměrně bohatou zálivku. Daří se jí v písčitohlinité půdě. Před novou sezonou jí opětovně dopřejeme i novou zeminu.
Nejčastěji se s kurkumou setkáváme v podobě lila fialových květů. Může mít však i květy bílé. Dolů si ji pořizujeme častěji spíše jako řezanou než hrnkovou rostlinu. Není vhodná pro pěstování v panelácích ani jinde, kde jí nemůžeme dopřát v průběhu zimy odpočinek a stálou nízkou teplotu avšak v bezmrazém prostředí.
Text: Zuzana Bohdalová
