Rostlin rodu jitrocel (Plantago) existuje na 200 druhů a jsou rozšířené po celém světě. Přizpůsobivý druh najdeme jak na vlhkých loukách, tak na suchých skalách hor. Také u nás roste několik druhů, lišících se především tvarem listů. Zatímco jitrocel kopinatý má růžici štíhlých dlouhých listů, jitrocel prostřední a jitrocel větší mají listy široké, oválné, s typickou špičkou na konci a silným žilkováním. Zdálo by se, že jitrocely mají v přírodě snadný život, přesto i mezi nimi najdeme kriticky ohrožené druhy. U nás je to například jitrocel černavý sudetský, na Slovensku se ještě velice vzácně vyskytuje jitrocel černavý karpatský, který u nás z přírody již zcela vymizel. Některé druhy se totiž vyvinuly v úzce vymezeném krajinném systému – a pokud zde došlo k poškození jejich přirozeného prostředí, vysušily se nebo úplně zlikvidovaly louky, kde rostliny rostly, druh vymizel. Některé druhy pak sice prosperují v jiných částech světa, u nás ale také přišly o své přirozené prostředí, a jsou proto silně ohrožené. Tak dopadl třeba zajímavý jitrocel písečný, důkaz přizpůsobivosti druhu, který se adaptoval na po většinu roku suché písčité naplaveniny Labe a řek Jižní Moravy. Na první pohled byste ho mezi jitrocely asi nezařadili, nemá totiž listovou růžici, ale přímou lodyhu jen s pár pokroucenými štíhlými listy. Vysoký druh mokrých luk teplých částí Jižní Moravy jitrocel nejvyšší už se také vyskytuje jen velmi vzácně. Z druhů, které patří do jiných krajů, se u nás pěstuje jitrocel indický, a to pro léčivé účinky semen, která určitě znáte spíše pod názvem psyllium.
Všechny u nás volně rostoucí druhy jsou považovány za léčivky, nejvyšší obsah látek účinných především na kašel jakéhokoliv původu má ale jitrocel kopinatý. V listech jsou obsaženy slizové látky, kyselina křemičitá, kyselina citronová, enzymy invertin a emulsin, vitamin C, třísloviny, hořčiny, draselné soli, zinek, měď, kumariny a fitoncidní látky – přírodní antibiotika. Z nich je nejvýznamnější přítomnost glykosidu aukubin, využívaného na léčbu vředových chorob žaludku a dvanáctníku. Aukubin a slizové látky jsou tím, co pomáhá léčit kašel, odhleňovat dutiny.
S aukubinem je ovšem při sběru trochu potíž – v listech se ho nastřádá největší množství teprve v době, kdy jde rostlina do květu. Jenže stvoly s květy se nesbírají, takže pokud jdete na jitrocel s kosou, neřkuli při pěstování ve velkém se sekacím strojem, musíte listy sbírat v době, kdy rostliny ještě nekvetou. Tady máte nejlepší důvod, proč se do sběru listů pustit sami a ručně trhat jen listy v době, kdy rostliny začnou nasazovat na květ. Vhodná doba je prakticky po celé léto, od začátku června do srpna. Jitrocel na čaj je třeba usušit ve vrstvě asi 5 cm silné, lépe ve stínu než na slunci. Obracet se musí velmi opatrně, jakmile totiž listy polámete, zhnědnou a droga ztratí účinné látky. Nejlepší je jitrocelové listy zpracovat na sirup ihned po sběru. Můžete vylisovat šťávu a svařit ji s cukrem, nejúčinnější je ovšem sirup nepřevařovaný (proto samozřejmě sbíráme jitrocel jen na čistých loukách vzdálených prašným cestám a silnicím). Do sklenice dáte vrstvu jitrocelových listů, zasypete cukrem a důkladně upěchujete. Tak pokračujete, až je sklenice plná. Pak ji dobře uzavřete a necháte na slunném místě, až listy pustí šťávu a cukr se rozpustí. Pak přecedíte, sirup slijete do lahviček, které dobře uzavřete a skladujete ve studeném sklepě nebo v chladničce. Takto vám zaručeně vydrží po celou zimu. Z pětilitrové sklenice naložených listů získáte asi dva litry sirupu.
V přecezených listech zůstává ještě mnoho přírodního zdraví, je tedy škoda je nevyužít znovu. Můžete k nim přidat další bylinky – například tymián, dobromysl, lipový květ, diviznu, semena anýzu a fenyklu – a zalít vše čtyřicetiprocentním lihem, po domácnostech se na to používá nejlépe kvalitní režná pálenka. Sklenici opět dobře uzavřete a necháte byliny louhovat asi dva měsíce, poté slijete, byliny vylisujete a šťávu přidáte do výluhu. Tato tinktura samozřejmě není vhodná pro děti a ani řidiči si ji nedají před jízdou, je ale stejně účinná jako sirup.
Sirup i tinktura se dají užívat dlouhodobě – jitrocel neobsahuje žádnou drogu, která by měla nežádoucí vedlejší účinky. Je to pohotovostní přípravek, jakmile máte pocit, že kolem vás prošla nějaká podzimní a zimní infekce horních cest dýchacích, dejte si třikrát denně lžíci sirupu nebo lžičku tinktury. Pokud vás už kašel a rýma začnou trápit, užívejte až pětkrát denně.
Sběr jitrocele na loukách je dost pracná záležitost. Pokud máte v zahradě třeba někde kolem zadní části plotu nevyužité místo, můžete si jitrocel kopinatý vysít. Preferuje hlubší, humózní, vlhké půdy, ale dobře se mu daří i v půdách lehčích. Dobře snáší zastínění. Rostlina na jednom stanovišti vydrží řadu let, nevymrzá. Množí se samovýsevem a v kořenech přežívá zimu až dvanáct let.
Psyllium – jitrocel indický, se užívá k jiným účelům. Jeho semena – ať už drcená nebo zpracovaná do kapslí – obsahují množství rozpustné i nerozpustné vlákniny. Ta nabobtnáním vytváří pocit falešného zasycení, což je vhodné při redukčních dietách. Vzniklý gel pohlcuje nadbytečnou tekutinu a prostým bobtnáním – mechanickou silou jako píst – odsouvá z trávicího traktu škodlivé splodiny. Potenciální škodlivé látky jsou ve střevech gelem absorbovány a snižuje se tak jejich kontakt se sliznicemi žaludku a střev. Psyllium tak napomáhá správnému vyměšování, ale také podporuje správný metabolismus zejména tuků, což prospívá udržování správné hladiny cholesterolu. Jitrocel indický se u nás dá pěstovat na teplém, slunném stanovišti v běžné půdě. Je to jednoletá bylina, při sběru semen si tedy ponechte část na vysévání v příštím roce.
Text: Gabriela Koulová
