Několik set druhů lomikamenů, statečných a odolných trvalek, zabydluje široké pásmo severní polokoule od vysokohorských oblastí subtropů až po chladné hory Aljašky či Islandu. Jejich kvítky vyrážejí na vysokých lodyhách za sluníčkem, růžice efektních drobných i nápadných lístků se ale krčí mezi kameny, kde je sluneční paprsky nemohou vypálit a kořínky pátrají po dostatku vláhy v dobře propustné vápenité zemině. I u nás roste řada druhů planě například na skalách barrandovského masivu, na Pálavě, ale i v Krkonoších, všude tam, kde už téměř nic jiného neroste.
Zahradní odrůdy
Zahradníci vyšlechtili v průběhu let mnoho hybridů. V našich podmínkách se daří prakticky všem, chce to jen jim dopřát vápenitou půdu s dobrou drenáží, aby nezasychaly, ale také aby jejich mělce rozložené kořínky neuhnívaly. Bez potíží se i úplný začátečník bude na své první skalce radovat z bílých, růžových, červených až temně červenohnědých kalíšků květů mechovitých lomikamenů. Původ šlechtěných hybridů je totiž i v našich přírodních druzích, takže se jim tu dobře daří. Existují i kultivary, které rozkvétají z červených poupat do růžova a postupně tmavnou až do syté červené. Růžičky listů vytvářejí bohaté polštáře, připomínající skutečně mechový porost, často probarvený od žlutavé až po tmavě zelenou. Stříbrné lomikameny pocházejí většinou z vysokohorských alpských druhů, bez obav je tedy můžete pěstovat i v chladných krajích. Jsou velice dekorativní i v listu – různě tvarované, štíhlé i vykrajované oblé lístky různých kultivarů jsou totiž lemované stříbrnými okraji. U těchto lomikamenů najdete i hybridy kvetoucí žlutě.
Půvabná specialita
Z původních himálajských, tureckých a kavkazských druhů byly vyšlechtěny zahradní odrůdy nazývané jednotně Kabschia. Mají nespočet variant s květy bílými, žlutými, růžovými, červenými i oranžovými. Kvetou na nízkých lodyžkách na hustých polštářcích pevných listů, často připomínajících sukulenty. Nerozrůstají se tak bujně, hodí se tedy i na miniaturní skalky, třeba takové, které si vytvoříte ve velké zahradní nádobě. Tyto půvabné rostlinky se ideálně pěstují na takzvaných tufech – vápencových kamenech, které mají mnoho pórů a prasklin, ze kterých pak půvabná rostlinka vyrůstá, jako by opravdu lámala kámen. Usadíte-li tuf do zahradní zídky, můžete pak Kabschie pěstovat přímo v ní. V nádobách dopřejte lomikamenům na dně asi dva centimetry štěrkové drenáže a na ní nasypte kvalitní zahradní zeminu smíchanou 1:1 s křemičitým pískem. Na vrch potom použijte další vrstvičku drenáže, třeba z větších dekorativních kamínků růžných barev – vznikne tak dojem miniaturní skalky, která se bude blýskat křemínky, z nichž jako zázrakem vyrůstají krásné růžičky lomikamenů.
Pozor na slunce
Lomikameny jsou trpělivé a dlouhověké skalničky, ze kterých můžete ovšem vytvořit i bohatý zelený, na jaře rozkvétající lem záhonku. Trsy snadno rozmnožíte s odstřihnutých odnoží, můžete je tvarovat do polštářů i lemů. Jediné, co může takový trs poškodit, je žhavé letní slunce, které vypálí zejména růžičky uprostřed polštáře. Lépe se lominkamenům daří tam, kam žhavé polední a odpolední slunce nedopadá. Pokud ovšem takovou škodu zaznamenáte, nic není ztraceno. Odumřelé růžičky pečlivě vystřihejte a na jejich místo dosaďte nové – rostlina se v příštím roce opět spojí a rozroste. Většina lomikamenů u nás kvete na jaře, pokud se vám ale podaří získat například zvláštně roztřepeně kvetoucí druh Saxifraga Masami, budete se naopak těšit na květy v pozdím podzimu, často i pod první sněhovou pokrývkou. Mrazu se u těchto původně vysokohorských rostlin rozhodně bát nemusíte.
Text: Gabriela Koulová
