Díky nebývalé atraktivnosti pěstitelé vyšlechtili spoustu krásných kultivarů. Rostlina, kterou je nejlepší pěstovat v nádobách jako originální bonsaj, tak dokáže překvapit červenými, růžovými, fialkovými nebo žíhanými květy.
Rozhodně se může chlubit těmi nejkrásnějšími mezi sukulenty. Pozor ale na jednu záludnost – rostlinky se většinou obsypou květy až třetí nebo čtvrtý rok.
Díky tomu, odkud pochází, má pouštní růže (adenium, podle místa Aden v Arábii, kde byla první rostlinka zaznamenána) ráda sluneční světlo, proto ji postavte nejlépe na slunné a suché místo. Nic nezkazíte písčitou zeminou, která připomíná zeminu v suchých oblastech Afriky.
Zásobárna vody na poušti
Exotický keřík je sukulentní, proto jeho stonky a hlízy fungují jako zásobárna vody. Rostlina tak dokáže vydržet i dlouhé období bez vody – což je jistě dobrá zpráva pro všechny nepříliš pečlivé hospodyňky. Proto pokud byste se měla rozhodovat, jestli spíše přelít nebo vůbec nezalít, zvolte druhou možnost.
Keřík dokáže dorůst až pětimetrové výšky. Neděste se, pokud rostlina v zimě shodí listy, je totiž opadavá. Po listech můžou na stoncích a větvích zůstat malé jizvičky. V té chvíli můžete postupně začít s přerušováním zálivky, až ji na zimní měsíce vynecháte úplně.
Podmínky jako v Africe
V zimě by hlavně teplota neměla klesnout pod 15 stupňů, proto pozor, aby rostlina neprochladla. Ideální zimní teplota by se měla pohybovat kolem 20 stupňů.
Neznámějším a taky nejčastěji pěstovaným druhem je adenium obesum, který kvete často růžovo-bílými květy. Ostatní odrůdy je často potřeba v našich podmínkách roubovat na oleandr, aby se jim dařilo.
Pozor na jedy!
Jeden z druhů pouštní růže, konkrétně adenium boehmianum, je velmi oblíbený mezi namibijskými domorodci. Kromě filaovo-růžových květů má totiž i velice hořkou šťávu a proto se používá jako šípový jed. Celkově je tedy mléko, které z rostlinky vytéká, prudce jedovaté!
Martina Gajdošová
