Zahrada oceněná Australským krajinářským institutem
I když toto území vyhlíží nadmíru extravagantně, byl tento projekt zahradních architektů Taylora Cullity a Lethleana a Paula Thompsonových oceněn významným oceněním Australského krajinářského institutu.
Stalo se tak v roce 1997, kdy byla dokončena druhá část botanické zahrady v Melbourne, která se rozprostírá na ploše 363 hektarů. Najdeme ji cca 45 km jihovýchodně od Melbourne. A protože doslova zhmotňuje ty nejfantastičtější sny architektů, přivádí návštěvníky dnes a denně v úžas.

Srdcem zahrady je vyprahlá poušť
Kdo by řekl, že srdcem některé botanické zahrady může být vyprahlá poušť! A přesto tomu tak je, a to právě zde v Cranbourne. Vyhlíží stejně jako samotný střed australského kontinentu. Rudá písečná poušť s nepravidelnými ostrůvky soli a pouze minimem vegetace.
Nejvíce v centrální části zahrady pravděpodobně zaujmou ostře řezané duny v červené barvě. I uprostřed těchto dun je ale život. Má podobu podivuhodných australských endemitů. Celá řada rostlinných expozicí tu návštěvníkům přibližuje život rostlin vyžadujících pouze minimum vody. Stejné rostliny se dají uplatnit i při výsadbě zahrad v blízkosti obytných domů.

Těžební místo, útočiště armády a nakonec botanická zahrada
Tato lokalita byla původně využívána k těžbě písku. Ta tu probíhala ještě před sto lety. A teprve v roce 1960 tuto lokalitu přestala využívat armáda. Dnes se tato nezvyklá botanická zahrada snaží co nejvěrněji vystihnout podobu celé řady přírodních lokalit nacházejících se v Austrálii.
Konečná podoba zahrady stále není hotová. K jejímu založení došlo v roce 1991. Až v květnu roku 2006 si její první návštěvníci mohli prohlédnout prvních 11 hektarů.
Stejně jako se písečná řeka valí centrem celé zahrady, tak je to i s vodou, která je ústředním tématem celé zahrady. Nakonec celé toto téma je stejně důležité i pro samotný australský kontinent. Samotní Australané považují Cranbourne za velmi významný národní symbol.

Blahovičníky, banksie a kvetoucí vřesoviště
Stinná úbočí ostře řezaných dun tu prorůstá luční vegetace vykvétající jen po prudkých deštích. U břehů mělkého řečiště rostou dokonce i stromy, jsou to pro Austrálii typické blahovičníky patřící k rodu Eucalyptus.
Na dalších místech se návštěvníkům otevírá pohled na rozkvetlá vřesoviště. K jedněm z nejatraktivnějších zástupců rostlinné říše zde patří zástupci roku Banksia. Do budoucna se počítá s tím, že zde budou žít i velká zvířata. Zatím zde své útočiště našli hlavně drobní savci a plazi a některé druhy ptáků.
Při putování touto nevšední krásou každému návštěvníkovi jistě vytane na mysl v současnosti velmi probíraný problém s úsporou a rozumným hospodařením s vodou.
