Botanická „monacká exotická zahrada“ využívá přírodní prostředí strmých skalnatých svahů nad čtvrtí Fontvielle v nadmořské výšce 40 – 98 metrů. Opírá se sem slunce, takže na horkém skalisku se dobře daří nejen subtropickým, ale i typicky pouštním suchomilným rostlinám.
Pravěká jeskyně a vyhlídka na město
Uvnitř skaliska byla na počátku 20. století objevena krápníková jeskyně s pozůstatky pravěkého osídlení. To inspirovalo knížete Alberta I. k otevření malého antropologického muzea v nedaleké vile. Jeskyně sama byla otevřena pro veřejnost až v roce 1950. K vidění je ale jen její malá část a to vždy s průvodcem. Zajímavostí tohoto místa je i to, že v jeskyni se nachází zdroj pitné vody pro Monako a samozřejmě i pro zahradu na povrchu. Po cestičkách exotické botanické zahrady směřuje většina návštěvníků k vyhlídkové plošině, z níž je jedinečný panoramatický pohled na celé Monte Carlo.
Kaktusy a sukulenty
Vybudovat na skalisku cestičky s místy k posezení byl velmi náročný úkol. Kníže Ludvík II. ovšem pokračoval ve snahách svého předchůdce dodat Monaku prestiž a zbavit ho poněkud hanlivého označení město hazardu, takže kromě jiného zkrášloval pusté svahy kolem honosných vil. V roce 1933 tak byla otevřena Jardin Exotique de Monaco, jedna z nekrásnějších „kaktusových“ botanických zahrad na světě. V zahradě ovšem roste na deset tisíc druhů rostlin, z toho je „jen“ tři tisíce druhů kaktusů, některé ve skutečně gigantických rozměrech, jaké v Evropě jinak vídáme jen v suchých tropických sklenících. Kromě toho ale v zahradě uvidíte také vznosné palmy a vzácné baobaby, dlouhověké stromy, které od doby výsadby již založily své zvláštní baňaté spodní kmeny se štičkami listů na koncích rozsochatých větví. Na jaře a v létě skála rozkvétá, protože přírodní podmínky umožňují i kaktusům nasadit zde na neuvěřitelně barevné květy. Jakoby ze skály vyrůstají i nečekaně mohutné sukulentní rostliny, jindy se drobné druhy krčí ve štěrbinách mezi obřími agávemi.
Japonská zahrada
Zelenou oázou poblíž promenády mezi Casinem, kongresovým centrem a výškovými budovami hotelů je japonská zahrada. Usadit do typicky středomořského prostředí Monte Carla kousek přísně symetrické typicky orientální zahrady s dřevěnými můstky, stříhanými koniferami, bílým pískem vysypanými cestičkami, kamennými lampami a obřími nádobami s kvetoucími rostlinami byl odvážný urbanistický počin, který se ale realizačně mimořádně vydařil. V tomto kousku Monte Carla nenajdete chaos turistického ruchu ani nablýskaná lákadla, je zde klid, vládne tu perfektní harmonie zahradnického umění. Po procházce po strmé skále s botanickou zahradou a prohlídce hlučného letoviska si sem můžete přijít odpočinout a nabrat energii třeba na večerní návštěvu slavné monacké opery.
Text: Gabriela Koulová
