Původní světle fialová barva květů dostávala díky šlechtitelům další a další odstány, a tak se dnes již mohou pěstovat koniklece nejen fialové, ale i bílé, růžové, modré a také temně fialové.
Koniklece si nejprve našly své uplatnění na skalkách. Ve druhé polovině 20. století, pěstitelé vypěstovali nové statnější odrůdy barevných konikleců. Ty již mohou ozdobit kterýkoli typ záhonu.
Všechny typy mají společné požadavky na půdní podmínky, vyžadují sušší a slunečné umístění, docela dobře se jim ale bude dařit i v polostínu. Polední sluneční paprsky mnohým odrůdám nesvědčí, a tak je dobré, pokud můžeme rostliny chránit výsadbou a tudíž stínem některých vyšších rostlin.
Lehká písčitá půda obohacená o obsah vápna bude pro koniklece to pravé životní prostředí. Zejména u starších rostlin je nebezpečné přesazování, jelikož by se na novém místě nemusely již uchytit, protože často dojde k porušení jejich kuželovitého kořenového systému.
Koniklece se nejčastěji množí výsevem dozrálých semen anebo v zimě provedením řízkování kořenů. To však není spolehlivá metoda množení.
Pulsatila slavica Reuss je druhem s nápadným olistěním a velikými modro-fialovými květy. Listy jsou nápadně široké a velmi podobné listům ostrožky.
Pulsatila vernalis se pyšní velkými vzpřímenými uvnitř bílými květy, na vnější straně jemně fialovými a chlupatými. Dorůstá výšky obvykle 10 – 15 cm. V půdě nemá ráda vápník a velmi dobře se množí výsevem.
Pulsatila vulgaris je ještě vyšší, dosahuje vzrůstu mezi 20 až 25 cm. Kvete časně – v březnu až dubnu. Její květy jsou fialové. Koniklec Weisser Schwan je odrůdou s bílými květy.
Pokud se jako pěstitelé rozhodnete pro kteroukoli barevnou variantu, jsme přesvědčeni, že koniklece příjemně oživí vaši skalku nebo záhon s jarními rostlinami svými opravdu půvabnými květy a posléze i zajímavými ochmýřenými plody. Takže pokud ještě ve své sbírce skalniček tuto rostlinu nemáte, určitě si ji pořiďte. Vydrží vám spoustu let.
Text: Zuzana Bohdalová
