Mírné kořeněné aroma si zachovávají i nejběžněji pěstované vzpřímené muškáty s červenými květy a okrouhlými na okraji vykrajovanými listy. To je ale jen nepatrný pozůstatek vůně listů původních afrických druhů pelargonií a starých kříženců, šlechtěných už 150 let hlavně v Anglii. Odtamtud se rozšířily do celé Evropy a také u nás byly ještě za našich babiček velmi oblíbené.
Léčivka a odpuzovač hmyzu
Vonné muškáty patří vlastně do bylinkové zahrádky, protože jsou vhodné také k ochucení a ozdobě pokrmů, které silice muškátů krásně provoní. Herbář léčivých rostlin J. Janči a J. A. Zentricha uvádí vonné pelargonie jako léčivku, která čistí cévy od sklerotických usazenin, podporuje srdce, je protidepresivní a podporuje hluboký spánek. Chrání sliznice, používá se při vředech, inhalace léčí průdušky, tlumí kašel a má protizánětlivé účinky. Dává se jako obklad na revma, na kožní záněty a opary. Léčí začínající ušní záněty. Připravuje se nálev z listů. Především se ale na oknech a v zahradách pěstovaly tyto muškáty pro vůni, která se šíří z listů, obsahujících geraniovou silici. Některé voní po citronech, jiné po pomerančích, další pak mají mátovou, jablečnou, růžovou, eukalyptovou nebo sladce kořeněnou vůni. Silné aroma odpuzuje hmyz, takže rostliny působí na oknech a v místnostech jako přírodní repelent.
Menší květy, krásné listy
Původních pelargonií je asi dvě stě druhů, z nich se pro vonné listy pěstují zejména ve Francii například Pelargonium graveolens a Pelargonium odoratissimum dokonce na plantážích, protože geraniový olej je hojně využívaný v kosmetickém průmyslu pro parfémování mýdel, krémů i voňavek. Oba druhy můžeme pěstovat i u nás jako balkonovky nebo pokojové rostliny, první druh je větší, vytvoří až metrový keřík s velkými vykrajovanými jakoby „obšitými“ listy, druhý má vzrůst menší a listy s jemným krajkovým vykrajováním. Pelargonium graveolens poslouží k vypěstování odrůd s nádhernými dekorativními listy panašovanými, často i tříbarevnými i různě stočenými třeba do podoby mušle. Až neuvěřitelně dělené a vykrajované dekorativní listy, mnohdy působící dojmem dokonalé krajky mají také druhy P. denticulatum, P. filicifolium, P. scabrum, P. radens, P. abrotanifolium, P. fruticosum, P. pseudoglutinosum.
Odrůdy s půvabnými květy
Většina původních druhů má jen drobné nenápadné růžové květy, které nemohou konkurovat velkokvětým muškátům. Šlechtitelé se ale zaměřili i na kvetoucí půvab vonných pelargonií a dnes je v nabídce zahradnictví několik desítek odrůd a kultivarů, které mají květy nejrůznějších barev od bílé přes růžovou až po červenou a fialovou. Najdeme i květy s proužky temnějšího odstínu nebo dokonce dvoubarevné.
Mnohaleté stálice
„Dnes se mnoho lidí pokouší vypěstovat si doma muškáty ze semínek, ale jde to jen velmi obtížně a sazenice budou nejspíš slabé a vytáhlé, moc parády nenadělají,“ říká zkušený zahradník Jakub Krulich, který má „babičkovské“ muškáty v oblibě. „Pelargonie totiž potřebují k dobrému vzrůstu nejen teplo, které mu v pokoji můžete zajistit, ale hlavně dostatek hodin světla. A to v našich podmínkách v zimě, kdy muškáty vysejete, prostě zajistit nedokážete, museli byste jim jedině svítit speciální žárovkou, která dobře imituje denní světlo.“ Pokusy se semínky jsou tedy spíše hra, lepší je pořídit si pěkné zahradnické sazenice až v dubnu a v květnu je pak již dát ven, kde krásně narostou a vykvetou. Vonné odrůdy lze dobře uchovat po několik let. V létě je vysluníme, přihnojujeme na list i květ, před mrazy je pak seřízneme, přeneseme domů a necháme v chladnější místnosti odpočívat při minimální zálivce. Muškáty jsou suchomilné rostliny, ze zemí svého původu zvyklé na střídání sucha a deštivého období. Tuto vlastnost si ponechaly i šlechtěné odrůdy, uškodit jim tak může spíše příliš mokrá zemina, než občasné vyschnutí. Po pár letech jim hlavní stonky zdřevnatí a zůstávají holé. Pak je nejlépe odříznout řízky a vypěstovat z nich nové rostliny, nebo si zkrátka pořídit sazenice nové.
Text: Gabriela Koulová
