Stromy a keře rodu Arálie – Prodara (Aralia) pocházejí z horských oblastí Asie a Ameriky. Některé druhy jsou nizoučké, jiné dorostou ve svých domovských lesích do úctyhodné výšky až 20 metrů. U nás ovšem žádný tolik nerozbují, stromy v našich zahradách budou mít maximálně tak 6-7 metrů. I proto se hodí také do menších zahrad a předzahrádek, zejména do takových, kde si přejeme mít kousek nějaké exotiky. Arálie se u nás totiž neobjevují nijak masově, takže solitér ve vaší zahradě určitě upoutá pozornost.
Ďáblova hůl
V zimě odhaluje arálie – prodara trnitá (Aralia spinosa) kmen posetý spoustou nebezpečně vypadajících trnů, proto ji Angličané přezdívají ďáblova hůl. U nás se pěstuje hlavně jako do šířky rozvětvený asi dvoumetrový keř, efektní svými lichzpeřenými listy. Ty dorůstají délky až 1,5 metru, což právě dává rostlině vzhled, připomínající palmu. Na rozdíl od většiny keřů našich zahrad vykvétá arálie trnitá až na konci léta dlouhými latami složenými z drobných bílých kvítků. Ty se během podzimu promění v červené až černé kuličky plodů. Ty zdobí rostlinu dlouho do zimy – dokud je neozobou ptáci, kteří je milují. Tato arálie si drží vzrůst keře, má ale vždy jeden štíhlý kmínek, ze kterého vyrůstají impozantní listy. Od kořenů ale začne brzy odnožovat další kmínky, takže pokud jí dáte prostor, vytvoří hustý široký porost, který vynikne zvláště jako solitér, dominanta palouku nebo středu vrcholu terénu, vyvýšeného pro skalku.
Nízký stromek
Jiný druh – arálie – prodara štíhlá (Aralia elata) má stromový vzrůst. Řadu let se ovšem kmen nevětví a až metr dlouhé listy vyrůstají přímo z kmene. Na jeho vrcholu vytvoří efektní vějíř, na starších stromech pak odbočují i v nižších patrech. Obrovské listy jsou dvakrát zpeřené a jejich vejčité lístky jsou svrchu tmavé a zespodu světlezelené až stříbrné. Mladé stromky mají na dřevu také trny jako arálie trnitá, později však vymizí. Překrásná je šlechtěná odrůda Variegata, která má lístky na okrajích bohatě bíle panašované.
Oba tyto druhy se u nás dají bez problémů pěstovat v zahradách. Většina asijských druhů – arálie japonská (Aralia japonica) nebo arálie mandžuská (Aralia mandshurica) se pro venkovní pěstování u nás nehodí, setkáváme se ale s jejich pokojovými varietami.
Pěstování arálií je snadné, jsou to velmi nenáročné keře a stromy. Porostou stejně dobře v lehké i těžší zemině, kyselé i zásadité. Když jim ale půdu přikyselíte, bude se jim na podzim listy postupně více vybarvovat do zlaté a červené. Arálie nepotřebují ani zálivku, vystačí si s dešti, snesou i delší sucho. Po dlouhotrvajících deštích mohou začít opadávat, ale není třeba se bát uhynutí rostliny, když ji nenecháme stát ve vyslovené mokřině, vzpamatuje se a znovu obrazí. Arálie trnitá i arálie štihlá jsou plně mrazuvzdorné a mají ještě jednu velkou výhodu – netrpí na škůdce ani na choroby. Tam, kde klíněnka decimuje porosty kaštanů a dnes už bohužel i javorů, může být právě arálie vhodnou náhradou.
Arálie patří mezi rostliny využívané tradiční východní medicínou. Kořeny se používají podobně jako žen-šen, mají pro organismus povzbuzující účinky a v Japonsku se například kořen arálie mandžuské používá při léčbě rakoviny trávicího traktu. Výtažky z kořenů arálie manžuské najdete dnes i u nás v různých potravinových doplňcích i regeneračních kosmetických přípravkách na vlasy i na pleť.
Text: Gabriela Koulová
