Zamysleli jste se někdy nad tím, jak vysázet vedle sebe květiny, aby se nám „nepopraly“ jejich vůně? Nejspíš ne, většinou si totiž nekonkurují, je zvláštní, že se ani příliš nemíchají. Jak procházíte zahradou, zavoní vám každá květina svým typickým „parfémem“ zvlášť.
Pro většinu lidí je při vnímání rostlin čich stejně důležitý jako zrak, jak od pradávna žijeme mezi rostlinami a mnoho z nich bylo nebo stále je součástí našeho jídelníčku, naučili jsme se je podvědomě rozlišovat oběma smysly. A stejně jako barvy a tvary květů nelahodí každému oku stejně, i na vůně jsme vybíraví. Co je pro někoho opojná vůně vyvolávající slastný pocit, pro jiného může být až nepříjemný zápach. Někdo má rád vůně sladké, někdo svěží spíše „zelené“, bylinkové, dokonce i hořká silná aromata mohou být pro někoho přitažlivá.
Co nám tedy na zahradě v létě voní?
Začátek léta je spojený s vůní lip a bezinek. Nemusíme je mít na zahradě, ale určitě se s nimi potkáme, odkudsi z návsi nebo parku, o polní cesty nebo z podlesa k nám vítr tyhle silné vůně, jednu kouzelně sladkou, druhou štiplavě hořkou, určitě přinesou.
Královna květin růže je přímo symbolem letních vůní. Bohužel většina šlechtěných záhonových velkokvětých odrůd, které pěstujeme také proto, že kvetou dvakrát i třikrát během léta a jsou rezistentní vůči chorobám, vůni ztratila. Přesto najdete mnoho odrůd s celou škálou vůní od jemně sladké až po sytě kořeněnou. Typickou sytou růžovou vůni, jak si ji podvědomě vybavujeme, má ovšem hlavně docela obyčejná růže šípková a především stále oblíbenější růže svraskalá, která se v posledních letech hojně vysazuje jako živý plot. Květy má bílé, růžové i červené, zavoní vám jen jednou v roce, zato skutečně nádherně jemně růžově.
Mnoho pestrých letniček nás potěší i vůní. Popínavý hrachor vonný s až neuvěřitelnou škálou barev květů si něžnou vůni ponechává i po ustřižení a kytička z něj vám pár dnů zavoní i v místnosti ve vázičce. Vysoké floxy – plaménky se také hodí do kytic, voní však sladce až kořeněně hlavně na záhonu, po ustřižení vůni rychle ztrácejí. Zato mnoho odrůd lilií voní smyslně a opojně i ve váze, šlechtěné velkokvěté vonné odrůdy jsou tak nejen ozdobou záhonů, ale právě i letních kytic. Vám bude ovšem nejspíš líto lilii ze záhonu přemístit do vázy, na stvolu sice může nést i více květů, přece jen se však nerozrůstá, z cibule vyráží stvol jediný a my se tak krásou i vůní květu kocháme raději na zahradě a pro lilii do kytice si zajdeme spíše do květinářství.
Jsou i kvítky, které víc voní sušené než čerstvé. Mezi nejznámější patří levandule, jejíž nové odrůdy jsou odolné vůči mrazu a dají se tak úspěšně pěstovat i v našich podmínkách. Polštáře mateřídoušky nebo tymiánu zavoní také hlavně ve chvíli, kdy přes ně přejedete dlaní nebo když si je nastřiháte a nasušíte.
Mezi skromné kvítky, které dokážou zahradu nádherně rozvonět, patří rezeda vonná s palicemi droboučkých žlutých nebo červených výrazně sladce vonících květů, které kolem sebe šíří vůni hlavně v podvečerní rose a dodávají úžasnou atmosféru letním večerům na zahradě. Silné hořko sladké aroma má routa vonná, ve větším množství může být její odér někomu až nepříjemný, právě ve směsi vůní květin ale tvoří onen zvláštní podtón, který doplňuje kouzlo léta při posezení na letní zahradě.
Vonné listy má kromě mateřídoušky řada další bylinek, máta, šalvěj, bazalka, yzop, rozmarýna. Ty patří především na okenní parapety nebo pod okna – jejich vůně je totiž příjemná nám, zato ji nemiluje hmyz, takže se našim oknům vyhne a nevletí nám do domu.
Text: Gabriela Koulová
