Pokud však vlastníme zimní zahradu, ve které jsme se rozhodli pouze pro pěstování rostlin, a těm zde hodláme dopřát maximum z jejich pěstebních nároků, v tom případě již máme na mysli paludárium, nikoli zimní zahradu. Zde je pak člověk opravdu jen výjimečným hostem.
U zimních zahrad rozlišujeme 4 typy. První je zimní zahrada tropická, kde atmosférická vlhkost dosahuje minimálně 80% a teplota v ní neklesá trvaleji pod 18°C. Druhým typem je zahrada subtropická, vyhřívaná po dobu půl roku nad teplotu 20°C, kde vzdušná vlhkost je opět velmi vysoká a v druhé polovině roku v ní již vlhkost i teplota klesají. Teplota zde v druhé půli roku může být okolo 5°C a krátkodobě i klesnout pod nulu. V této části roku zde rostliny téměř nezaléváme. Třetí je sukulentní typ zimní zahrady. Zde jsou klimatické podmínky jednoznačně závislé na typu pěstovaných sukulentů. Co se vzdušné vlhkosti týká, ta je zde vždy nízká. Je třeba mít na zřeteli, že při nižší vlhkosti se zde mohou rostliny snáze spálit. Při nižších teplotách budou sukulenty vyžadovat takřka naprosté sucho. V sukulentních typech zimních zahrad se nevětrá často. A posledním čtvrtým typem zimních zahrad jsou zahrady vodní či bahenní. Velká vodní plocha zde trvale zajišťuje poměrně vysokou vlhkost ovzduší. Může být vytápěna a nemusí. Pokud však vytápěna není, tak zde za podmínek vysoké vzdušné vlhkosti vydrží pouze určité konkrétní rostliny, které trvale snášejí přemokření při nižších teplotách, a to i v období vegetačního klidu.
Ne vždy jsou však podmínky uvnitř zimních zahrad tak jednoznačné, aby bylo možné hovořit o konkrétním typu. Pouze sukulentní zahrada má taková specifika, že by se jen velmi těžko dala kombinovat s jiným typem. U dalších tří druhů zimních zahrad velmi často vznikají nejrůznější kombinace a přechody klimat. Všechny tyto čtyři typy mají jedno společné, a tím je nutnost pohybu vzduchu uvnitř jejich prostor. V místech, kde spolu pobývají živé rostliny, nejrůznější mikroorganismy a kde se vyskytuje zemina, probíhají různé biologické procesy, a tak je možné, že se zde stejně dobře jako rostlinám bude dařit i nejrůznějším houbám a plísním. A cirkulace vzduchu je tedy nutná, protože v nehybném prostředí se vždy namnoží právě ten druh, který zde nalezl ty nejvýhodnější podmínky ke svému růstu.
Přirozená výměna vzduchu by se mohla jevit jako nejjednodušší a nejlevnější řešení, ale není tomu tak. Čerstvý vzduch mívá jinou teplotu, než jaká se ustálila ve vnitřním prostředí zimní zahrady, a tak je lepším řešením použití ventilátorku. Rostlinám však může ublížit i vzduch proudící netěsnými dveřmi nebo průvan!
Dalším důležitým opatřením, které je nutno provádět zvláště v jarním a letním období, je zastiňování rostlin. Dostatečné světelné podmínky jsou k růstu rostlin jistě zapotřebí, avšak žádná z rostlin netouží po poledním letním úpalu. Dokonce ani kaktusy a sukulenty po něm nezatouží. Kde je světla nedostatek, lze použít k přisvícení speciální výbojky pro přísvit rostlin. Rostliny pro potřebu svého metabolismu používají nejvíce infračervené a ultrafialové světlo, a tak by byla klasická žárovka v tomto případě k ničemu.
Dobře vybudovaná zimní zahrada a v ní správně opečovávané rostliny se jistě mohou stát pro mnohé nejen skvělou relaxací, koníčkem, ale i celoživotním posláním.
Text: Zuzana Bohdalová
