Původní vlastí ořešáku královského je Dálný východ a Himaláje. Do Evropy se dostal díky Římanům, kteří jej sem přivezli. Ořešák černý (Juglans nigra) má původ v severovýchodní Americe. Ten je ještě mohutnější než ořešák královský a pěstován je hlavně pro dřevo. Z jednoho zdravého dospělého stromu ořešáku královského lze sklidit za rok až 70 kg plodů.
Z botanického hlediska se jedná o peckovice. Ořechy, tedy plody pocházející z ořešáku královského, jsou vlastně suchá semena chráněna tvrdým obalem. Nalezneme v nich řadu minerálů a stopových prvků, stejně jako vitamínů. Například vitamíny A, B1, B6, C. Ořechy samotné obsahují až 50 % tuku.
Ořešák královský (Juglans regia) je jednodomý strom, což znamená, že jsou na něm jak samčí, tak samičí květy a k opylení tedy dochází působením větru. Ořech je strom pěstovaný, zcela výjimečně zplaňuje. Ořechy dozrávají na přelomu září a října. Začnou pukat a uvolňují ořechy, laločnatá semena. Avšak i nezralé ořechy nacházejí své využití, a to pro léčebné účely anebo na výrobu ořechového likéru, nebo jsou určeny k nakládání.
Jako léčivka jsou využívány silně aromatické listy ořešáku sbírané nejlépe v průběhu června, a to v dopoledních hodinách. Nejdůležitější z obsahových látek je silný bakteriální účinek. Nejlépe zabírá proti stafylokokům, čímž je doslova ideálním prostředkem pro vyplachování ústní dutiny a kloktání. Listy lze využít i při koupeli nohou – zmírňují pocení a stejně tak jsou pro celkové snížení potivosti vhodné pro léčbu akné. Nejčastěji se droga využívá ve formě odvaru, dávkování spíše menší, po polévkových lžících, maximálně po pohárech. Odvary se mohou používat i jako sedací koupele při gynekologických potížích.
Neopomenutelné jsou ořechy a v nich obsažené nenasycené mastné kyseliny při léčbě vysokého LDL cholesterolu. Přispívají tak k ochraně před kardiovaskulárními chorobami. Méně známé jsou také účinky na zlepšování chování hyperaktivních dětí, u kterých zvyšují schopnost soustředění.
Pokud skladujete doma vlašské ořechy, je pro ně nejvhodnějším úložištěm lednice. Jestliže ořechy dobře před uskladněním usušíte, zbavíte je rizika vzniku mykotoxinů.
Každý, kdo jednou loupal ořechy a měl od nich hnědé ruce, ví, že se tohoto zabarvení hned tak nezbaví. Naši předkové toho dokázali využít a používali listy i slupky jako zdroj hnědého barviva. Z mízy stromů se vaříval cukr a dřevo stromů sloužilo k výrobě dýh a pušek. Předkové dokázali využít i silné vůně, kterou kolem sebe ořešáky šíří, a proto je vysazovali vedle stájí a suchých záchodů. Odtud pak ořešáky odpuzovaly obtížné mouchy.
Text: Zuzana Bohdalová
