Sukulenty by se mohly klidně jmenovat šťavnaté rostliny, jelikož jejich název má původ v latinském označení succus neboli šťáva. Označení je velmi příznačné, neboť všechny sukulentní rostliny mají své zásobní látky shromážděné ve svých pletivech v opravdu velkém množství. Mohou si jich dokonce vytvořit dostatečné množství na období nepříznivé pro jejich růst. Z toho vyplývá, že dokážou přežít i období dlouhotrvajícího extrémního sucha.
Sukulenty jsou skupinou velkou a nesourodou. V současnosti jich je na Zemi asi 11 000 druhů. Patří do skupiny suchomilných rostlin, vytvářejí tudíž největší podíl pouštní a polopouštní vegetace. Dělíme je na 2 největší skupiny: listové sukulenty a stonkové sukulenty.
Zvláště v Mexiku je poměrně běžné setkání se sukulenty, které zde vytvářejí například i živé ploty. Vhodný je k tomuto pěstování druh Fouquieria splendens. Využijí se nasekané stonky, které snadno zakoření a mohou růst dál. Beztrnné opuncie jsou zase pěstovány jako doplňková strava pro dobytek a z opunciových plodů vyrobené džemy se běžně dají zakoupit v Mexiku nebo USA. U Ferocactusu stainesii se zase sklízejí poupata, která se nakládají do sladkokyselého nálevu. V kuchyních domorodců se běžně najdou i zavařená poupata juk. Zkrátka využití sukulentních rostlin je opravdu pestré.
Jejich užitnou hodnotu však nyní ponechme stranou a vraťme se k jejich rostlinnému půvabu. Bizarnost jejich tvarů a často i květů vede k tomu, že se jejich pěstitelé soustřeďují jen na jejich pěstování a jiné rostliny už je často vůbec nezaujmou. Aloinopsisy, lithopsy, argyrodermy, cheiridopsisy, conophyta, dactylopsisy, co druh to jiný tvar rostliny. Často jsou k nerozeznání od kamenů, jsou hladké nebo poseté tečkami, výrůstky a velmi zajímavě vypadají třeba ve fázi, kdy se obsah starých listů začíná přelévat do listů nových a vypadá to, jako by se celá rostlina převlékala, jako když had svléká svou kůži.
Když sukulenty rozkvetou, jejich krása dosahuje vrcholu. Obvykle jejich tvar květů připomíná mořské sasanky a jejich barevná škála je opravdu pestrá, od bílé, přes citronově žlutou, jasně zelenkavou, svítivě oranžovou až přes růžovou k červené nebo červenohnědé barvě. Bohužel ne všem pěstitelům se daří pěstovat tyto velmi půvabné a zároveň neobvyklé rostliny s úspěchem, a tak jsou tu naštěstí nejrůznější botanické zahrady a sbírkové skleníky, kde se můžeme přijít pokochat jejich krásou v plném květu a odnést si tak neobvyklý zážitek, který se naskýtá obvykle pouze cestovatelům v pouštních a polopouštních oblastech.
Text: Zuzana Bohdalová
