Pierisy patří do čeledi vřesovcovitých (Ericaceae) rostlin, což samo určuje typ půdy, která jim bude nejvíce vyhovovat. Stejně jako azalky, rododendrony, vřesy a vřesovce patří pierisy ke kyselomilným rostlinám. Vyhovuje jim půda bez jakýchkoli stop vápníků, humusovitá a s příměsí rašeliny. Zavděčíte se jim půdou vlhkou nikoli však trvale přemokřenou. Příměs nevápenného písku do pěstebního substrátu může pomoci v odvádění přebytečné vláhy. Pierisy dobře prospívají jak na slunci, tak i na ve stínu, kde vytvoří bohatou násadu zdravých listů, ale méně pokvetou. Nevysazujte je na suchá místa, upřednostňují totiž i poměrně vysokou vzdušnou vlhkost. Nesnášejí častý průvan a výsadbu v mrazových kotlinách.
Rod Pieris neoplývá přílišným bohatstvím, co do počtu druhů, ale i tak dokáže nabídnout poměrně širokou škálu krásných rostlinných představitelů. A navíc se díky šlechtitelům daří sortiment odrůd stále rozšiřovat.
Nejvýznamnějším důvodem, který přispívá k jejich pěstování, je fakt, že se jedná o rostliny stálezelené. Právě proto se dají v zahradní tvorbě velmi dobře využít. Mohou se objevit v podsadbě pod rododendrony a azalkami, které po určitých letech růstu mají listy jen v horní části rostlin a obnažují tak své dřevité kmínky. Tehdy splní pierisy svou úlohu krycích rostlin.
I květenství pierisů je velmi dekorativní. Mnohdy nám připomínají celé trsy květů velmi podobné zvonečky konvalinek. Obvykle se vybarvují do bíla nebo světle růžova. Některé nové odrůdy mohou nabídnout ale i poměrně temně červenou barvu. Takovéto zabarvení vaší zahradě může dopřát například odrůda Pieris Japonica ‚Katsura‘ nebo Pieris Japonica ‚Valley Valentine‘.
Pro pěstování v poněkud méně vlídných podmínkách je vhodná odrůda Pieris Japonica ‚Debutante‘, která je velmi vitální a odolná a pro takovéto podmínky nejvhodnější. Odrůda Pieris Japonica ‚Forest Flame‘ je nejvýše dorůstajícím druhem pierisů. V našich zeměpisných šířkách dorůstá sice pouze do výšky okolo dvou až tří metrů, ale v prostředí s optimálními růstovými podmínkami může dosáhnout až do výšky sedmi metrů.
Většina odrůd pierisů je však vzhledově nejzajímavější v období rašení nových listů. Ty totiž mohou mít barvu béžovou, světle zelenkavou, narůžovělou a nejčastěji ohnivě rudou. Koho by takto nádherně vybarvený keř nezaujal! Výhony vyzrálé jsou dostatečně mrazuvzdorné, avšak tyto čerstvě vyrašené lístky jsou velmi choulostivé a často kvůli mrazíkům dostanou doslova smrtící zásah. Nápravu sjednáme v tomto případě poměrně snadno. Pierisy mají velice dobrou schopnost regenerace, takže tyto mrazem spálené výhony můžeme odstřihnout a ony brzy, a to asi do dvou až tří týdnů vyraší znovu, čímž rostlinám prodloužíme efekt pestrých listů ještě o několik týdnů. Takovýmto zásahem do růstu rostliny vlastně navíc podpoříme její celkový kompaktnější a nižší růst.
Text: Zuzana Bohdalová
