Toxicita rostlin
Míra toxicity v těle rostlin je ovlivněna hlavně účinností jedu a jeho povahou. V těle se mohou některé jedovaté rostlinné látky rozkládat velmi pomalu, čímž dochází k jejich hromadění. Důsledkem je pomalá chronická otrava. Opakem je pak otrava akutní, jejíž příznaky lze pocítit záhy po konzumaci jedu. V antických dobách se na otrávení lidí používal zejména bolehlav (Conium maculatum). Právě odvar z bolehlavu údajně usmrtil i slavného Sokrata, jak popsal ve svých pamětech jeho žák, Platón.
Nejčastější příčiny otravy:
– Nesprávné využití v lidovém léčitelství
– Lehkovážnost a zvědavost, zejména u dětí
– Záměna s jedlými rostlinami
Smrtelně jedovaté
Všechny uvedené rostliny můžete bez obav pěstovat na své zahradě. Podmínkou je vyhýbat se jejich konzumaci a dodržovat základní hygienické návyky. Obecně se nedoporučuje vysazovat je do rodinných zahrad, kde si hrávají malé děti. Prudce jedovatý je například štědřenec svěšený (zlatý déšť – Laburnum anagyroides). Děti se nechají zlákat žlutými květy zlatého deště, ale už po pěti snědených kvítcích jim hrozí smrtelné nebezpečí. Ještě toxičtější jsou však nezralé plody, které se velmi podobají fazolovým luskům. Příznaky otravy pak bývají pocení, nevolnost, zvracení, průjem, zrychlená srdeční činnost, zrychlené dýchání.
Durman (rod Datura) – ačkoli jsou všechny části durmanu jedovaté, zůstává zdrojem hodnotných léčivých látek. Jeho požití způsobuje žízeň, zkreslené vidění, blouznění, mimovolné pohyby a bezvědomí. Prilbica modrá bývá zase označována za nejjedovatější rostlinu Evropy. Celá rostlina obsahuje vysokoúčinný alkaloid – aconitin. Několik gramů rostliny postačí na smrtelnou otravu dospělého člověka. Jed může pronikat i přes pokožku při manipulaci s rostlinou. Vážně ohroženy jsou děti hrající si s listy nebo květy. V minulosti se používala jako prudký jed na hubení krys.
Mladé lístky a výhonky břečťanu (Hedera helix Linné) působí také dráždivě na pokožku. Listy a plody mohou po požití vyvolat zažívací potíže. Brslen evropský (Euonymus europaea L) je zase například jedovatý úplně celý – nejvíce však plody. Toxické látky obsažené v brslenu způsobují poškození jater a ledvin. Smrtelná dávka čítá 30 až 40 plodů. Jmelí (rod Phoradendron) na jabloních, dubech a v korunách topolů obvykle roznášejí ptáci svým trusem. Lidé ho kdysi považovali za všelék na každou nemoc. Ve skutečnosti je jedovaté, zejména jeho bobule, které mohou způsobit i smrt. Ani zvířata se jmelí obvykle ani nedotknou.
Vraždící cibule
Mnoho z pěstovaných okrasných cibulovin je prudce nebo mírně jedovatých. Tragicky může skončit záměna cibule kuchyňské s cibulovitými hlízami ocúnu (Colchicum autumnale), který je prudce jedovatý. Největší koncentrace jedu se nachází v hlíze a semenech, 2-5 gramů semen představuje smrtelnou dávku pro dospělého člověka. Známé jsou dokonce i otravy skopovým nebo kozím mlékem, pocházejícím ze zvířat, která při pasení sežrala listy ocúnu. Mezi jedovaté rostliny patří i narcisy, tulipány, korunovky, bledule, sněženky a mnoho dalších, jejichž cibule jsou nejen nejedlé, ale jejich konzumace mohou vyvolat vážné zdravotní potíže.
Důležité je naučit se rozpoznávat a porovnávat rostliny a vést k tomu hlavně děti. Nejjednodušší způsob, jak je upozornit na možná nebezpečí na zahradě a v přírodě, je formou hry.
Nebezpečné rostliny:
– Vistárie (Wisteria)
– Břečťan (Hedera)
– Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium)
– Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)
– Brslen evropský (Euonymus europeus)
– Orlíček (Aquilegia)
– Lantana měnlivé (Lantana camara)
– Áron skvrnitý (Arum maculatu)
Smrtelně jedovaté:
– Konvalinka vonná (Convallaria majalis)
– Ricin obyčejný (Ricinus communis)
– Oleandr obecný (Nerium oleandr)
– Prilbica modrá (Aconitum napellus)
– Durman (Datura)
– Čemeřice (Helleborus)
– Rododendron (Rhododendron)
– Štědřenec obecný (Laburnum anagyroides)
– Náprstník červený (Digitalis purpurea)
– Tis červený (Taxus baccata)
– Zerav (Thuja)
Text: Lucie Sýkorová
