Batáty, sladké brmabory, povijnice jedlá nebo imponea batatas – pod těmito názvy najdete poléhavou rostlinu plodící červené, žluté nebo bílé hlízy s nasládlou oranžovou, žlutou nebo bílou dužinou, chutí podobnou zmrzlým bramborám.
Nehledejte ale rostlinu podobnou bramborám, na které jste zvyklí, ale spíše svlačcům. Rostlina totiž pochází z čeledi svlačcovitých a poprvé se objevila v tropech na americkém kontinentu.
Místo na slunci a výživná půda
I přesto, že pochází z tak odlišného prostředí a u nás zatím není příliš běžná, co víc, příliš se o ní zatím neví, bez problémů se přizpůsobí i oblastem s jiným podnebím. Dopřejte jí ale místo na sluníčku a půdu s dostatkem organických látek, nejlépe hlinitopísčitou a hlubokou, aby měly hlízy dostatek místa.
Pokud se rozhodnete batáty pěstovat, nakupte hlízu s vegetačními očky v květináči, nebo ji do něj sami zasaďte. Takovou rostlinku klidně využijte jako zajímavou pokojovou květinu, nemusíte ji schovávat nikam na verandu, ale klidně ji ponechte na očích. Zajímavě tvarované listy a bílé květy nenápadně zbarvené do růžova si totiž pozornost zaslouží.
Batáty na záhoně
Na záhonek s nimi vyrazte až v polovině května, kdy už by po nocích neměly hrozit přízemní mrazíky. Půda už musí být dostatečně prohřátá, pamatujte na to, že batáty jsou původem z tropů, a s mrazy a zimou byste na ně proto chodit neměli. Hrůbkujte podobně jako brambory a pokud je sucho, pomozte přírodě se závlahou.
Batáty v podobě větších narůžovělých brambor sklízejte v září nebo říjnu, poté, co uschnou lodyhy. Nebuďte překvapení, pokud vykopete několikakilovou sladkou bramboru – běžně se jedná o hlízy váhy od půl až do pěti kilogramů. Než sladké brambory zkonzumujete, ať už v podobě vařené, pečené, smažené, pyré, kaší nebo koláčů, nezapomeňte si do bedýnek s pískem nebo rašelinou odložit několik menších hlíz, díky kterým můžete s pěstováním batátů pokračovat i v dalším roce.
Martina Tlachová
