Rod šater (Gypsophila) ovšem zdaleka není jen nevěstin závoj, v Evropě, Severní Africe a Asii najdeme asi sto druhů. Společná je jim příchylnost k vápenaté půdě a kvetení množstvím drobných bílých nebo růžových kvítků. Najdeme mezi nimi byliny jednoleté i dlouhověké, některé druhy mají keřovitý růst se zdřevnatělými staršími stonky.
Nízké šatery se dobře uplatní ve skalkách, vyšší v trvalkových záhonech, jimž chceme dát ráz venkovské zahrady. Kvetou totiž dlouho a svou jemnou krásou doplňují postupně vykvétající rostliny od pozdního jara do pozdního podzimu. Některé druhy jsou u nás k mání také jako hrnkové rostliny, ty zpravidla vydrží jen jeden rok, můžete je ale přesadit i do zahrádky, nejlépe na přistíněné místo ve skalce, kde pokud se dobře uchytí, porostopu a pokvetou několik let.
Nejznámější je šater latnatý (G. paniculata) neboli nevěstin závoj. Tento druh je domovem ve střední Evropě, i u nás roste volně v teplých písčitých nížinách, patří ale mezi silně ohrožené druhy chráněné zákonem. V přírodě ho tedy rozhodně trhat nebudeme, zato si ho bez problémů můžeme pěstovat na zahrádce. Je to velmi odolná trvalka, které daří na výslunném místě, je ozdobou trvalkových záhonů, kde mezi barevnými květy působí efektně droboučké něžné bílé kvítky šateru, vysokého až 100 cm. Rostlina vyhání vysoké lodyhy, které se hojně větví a na koncích větviček nesou dále větvená květenství. Původní druh má kvítky jednoduché, s pěti kališními lístky, existují ale i šlechtěné odrůdy plnokvěté. Šater latnatý je vždy sněhově bílý.
Pokud si přejete ozdobit záhon drobnokvětou rostlinou jen na jeden rok, můžete zvolit šater ozdobný (G. elegans). Je nižší, maximálně 50 cm vysoký. Šlechtí se od konce 19. století, zahradníci však spíše udržují kvalitu stávajících kultivarů, než by se pokoušeli o nové. Například ´Bílý velkokvětý´ vyráží až do půlmetrové výšky a až centimetr velké květy.
Nízké šatery se výborně hodí do skalek. Když vysadíte nad velký kámen na přistíněném místě šater plazivý (G. repens), zachová se stejně jako v přírodě, kde je zvyklý vyhánět dlouhé plazivé výhony pokrývající horské kamenné suti. Aby se trs udržel pěkný, je dobré každý rok po odkvětu nejdelší výhony zastřihnout. Pak se vytvoří kompaktní keřík vysoký 10-20 cm, s množstvím drobných čárkovitých lístků, mezi nimiž od června do září postupně vykvétají stovky bílých nebo růžových kvítků. Tato poloopadavá trvalka se úspěšně pěstuje i jako výzdoba interiérů, v květináči se jí dobře daří, pokud jí dáte dobře propustnou spíše vápenitou zeminu, občas ji zastřihnete a na zimu ji necháte odpočinout v chladnější místnosti. Pozor na přelití, žádný šater nemá rád přílišnou vlhkost.
Opravdu droboučký je šater zední (G. muralis), kompaktní odrůdy s bílými až růžovými květy, jsou vysoké jen pár centimetrů. Jsou jednoleté, ale stačí vytvořit krásný bohatě kvetoucí polštářek ve skalce nebo v suché zídce. Také šater zední se dobře pěstuje v květináčích a truhlíkách, pamatujte ale, že jeho život trvá jen jednu sezónu, krásně ozdobí terasu, parapet i domácím stůl, ale po odkvětu jeho život končí – netrapte se tím, není to proto, že byste nezvládli jeho pěstování, příští rok si směle pořiďte nové rostlinky.
Větší květy na naopak velice malém keříku jen asi 10 cm vysokém nese původně himálajský šater Gypsophila cerastioides. Husté keříčky s bílými květy s růžovým žilkováním se dobře vyjímají ve sklace, ale také jimi můžete olemovat trvalkový záhon nebo dozdobit truhlík s nižšími rostlinkami, případně truhlík, ve kterém si vytvoříte pomocí několika kamenů a drobných rostlinek miniaturu velehor.
Text: Gabriela Koulová
