Původ názvu
Chcete-li mít na zahradě nějakou zvláštní a výjimečnou dřevinu, pak zvolte heptakodium. Heptacodium miconioides syn. Heptacodium jasminoides je nazýváno také jako podzimní šeřík anebo Sedmý syn. Poněkud zvláštní pojmenování získal díky nezvyklému způsobu kvetení: prvních šest kvítků, které jsou okolo poupěte a tedy sedmého květu (proto hepta = sedm) = čínský název je Sedmý syn. Z něho pak za normálních podmínek vyrůstá další kolo šesti květů se sedmým uprostřed a případně tak dále, až do zámrzu.
Země původu a doba objevu
Čína je zemí původu této atraktivní dřeviny. Keře dorůstají do 3 – 5 metrů, výjimečně mají věkovité keře, či spíše již stromy až 7 metrů. Jako jeden z mála keřů kvete od srpna do října. Kmen heptakodia má velmi zajímavou praskající a odlupující se borku. Z Číny se do dalších zemí světa poprvé heptakodium vydalo společně se známým botanikem, Ernestem H. Wilsonem, jenž jej objevil a popsal v roce 1907. Jako okrasná dřevina se však heptakodium začalo pěstovat až v osmdesátých letech dvacátého století.
Listy, květy a kůra
V sezóně nabídne tento keř své svěže zelené listy, které jsou vejčité a mají výraznou špičku. Podél listu vedou většinou 3 žilky, které fungují jako určité osy. Díky nim se již prohnutý list heptakodií ještě jakoby plasticky zlomí v jiném směru. Listy u keře působí svěšeně, podobně, jako je tomu například u japonských dřínů. Borka na kmeni a větvích starších rostlin při odlupování odhaluje nahnědlý kmínek. To je u rostlin dobře patrné, tudíž poutající pozornost hlavně v zimním období.
Nejkrásnější na heptakodiích jsou však jejich zajímavé květy, sice drobné, ale voňavé, v krémově bílé barvě. Ty zaplní konce větví od srpna až do počátku října. Ovšem z hlediska atraktivnosti jsou mnohem zajímavější květy druhého stádia, objevující se po opadu bílých květů. Tyto zanechají na rostlině hvězdicovité kalíšky. Těm posléze začnou dozrávat drobné plody a ty mění barvu na výrazně šarlatově růžovo červenou. A právě nyní je rostlina heptakodia maximálně atraktivní a přitažlivá.
Pěstební podmínky
Velkou výhodou je poměrně rychlý růst rostlin tohoto druhu. Půdu snesou spíše vápnitou než kyselou. Jakmile zakoření, dobře snesou i přísušek. Nebezpečné je pro ně spíše přelití anebo trvale zamokřená půda. Ideální je pro ně pěstování v kypré půdě na polostinném až slunném místě. Ze zkušeností některých pěstitelů vyplývá, že je možno jej pěstovat i v jílovitých půdách, a to bez zahnívání kořenů.
Text: Zuzana Bohdalová
