Už v 19. století uchvátil milovníky přírody fascinující a dokonale uspořádaný svět horské flóry natolik, že si jej zatoužili odnést s sebou, do svých městských domovů. Právě od těchto dob datujeme počátek pěstování vysokohorských rostlinek v zahradách. Doposud nejstarší známá skalka, nebo spíše skalní botanická zahrada se nachází ve Vídni a je zvána zahradou alpskou. Alpská zahrada má za sebou pochmurnou historii, ale navzdory tomu funguje dodnes a navíc je každoročně, od dubna do srpna otevřená pro veřejnost. Na ohromné ploše rozlehlé alpské zahrady roste něco kolem 4000 druhů, především vysokohorských rostlin, pocházejících z různých kontinentů.
Pohled do kruté historie
Byl to Erzherzog Johann, bratr císaře Františka I., kdo stál za vznikem alpské zahrady. Ta dostala svůj název podle Alpinek, prvních rostlinek, které zde byly vysazeny. Postupem času se zde začaly shromažďovat nemalé sbírky různých druhů „divokých“ rostlin, které sem přicházely ze zámeckých zahrad panství Schönbrunn nebo třeba z rozlehlých parků zámku Belvedér.
Komplexní obří sbírku rostlin, která později vznikla, spravoval dvorní botanik a zahradník českého původu, František Malý, který se také zasloužil o pompézní věhlas alpské zahrady. První světová válka však tuto úchvatnou botanickou zahradu téměř zničila a ta byla až do poloviny 20. století uzavřená. Leden 1945 si pak připravil pro tuto, kdysi úchvatnou přírodní scenérii další nemilé překvapení – bombový útok. Po 2. světové válce sloužilo prostranství, někdejší majestátné okrasné zahrady, jako pastvina pro hospodářská zvířata. Ani tehdy se ale alpská zahrada nevzdala.
V tomto období zde začaly vznikat mohutné kamenné útvary, takzvaná mini pohoří. Kameny, jež drancovaná zem vyvrhla, si ve svých puklinách, kde se usadilo trochu zeminy, zachovaly střípky slavné minulosti – vzácná semena rostlin. Při opětovné rekonstrukci alpské zahrady (1949) pak bylo jednoznačně rozhodnuto – správci zahrady i přivolaní botanici byli zcela okouzleni floristickými útvary květin v kompozici se zakrslými dřevinami, jež společně vyrůstaly z kamenů a balvanů. V současnosti má zahrada za úkol shromažďovat a tím zachránit vzácné a ohrožené druhy horské flóry.
Alpská zahrada, skutečný ráj pro skalkařské nadšence
Současný areál této nádherné zahrady návštěvníkům nabízí procházky „mezi jednotlivými kontinenty“, co jsou tématicky laděné expozice rozmanité flóry. Jednotlivé rostliny v zahradě jsou rozděleny do 35 skupin. Jejich uspořádání vás systematicky provede zahradou a poodkryje ta nejkrásnější místa – miniaturní pohoří, jezírka, vodní toky, věhlasnou sbírku močálových a masožravých rostlin nebo horských trvalek. Naskytne se vám zde pohled na prastaré druhy břečťanů a kapradin, stejně jako na okouzlující exotické jehličnany.
Mezi zajímavosti sbírky patří například borovice limba (Pinus cembra), fascinující je i sbírka půvabných skalkových orchidejí (Pleione), vzácná perská>růže (Rosa persica) nebo nádherný kalichovitý, plamínek rudokvětý (Clematis texensis). V jižní části zahrady roste zase dekorativní japonský javor (Acer palmatum var. Dissectum), několik odrůd rododendronů a to vše doplňují azalkové koberce, působící na návštěvníky zahrady omamnou vůní. Skutečnou raritou zahrady je však 250 let stará hrušeň (Pyrus pyraster), kterou zasadili ještě za života prince Evžena Savojského.
plamínek rudokvětý (Clematis texensis)
V alpské zahradě ve Vídni naleznete přinejmenším inspiraci. Nepochybně si však odsud odnesete nezapomenutelný zážitek, který si budete zcela jistě chtít co nejdříve zopakovat…vrátit se do nádherného světa vůní, barev a úchvatných přírodních scenérií, za jejichž vznikem stojí tak krutá historie.
Text: Lucie Sýkorová
