Hrachor (Lathyrus) je letnička z čeledi bobovitých, příbuzná jedlého hrachu. Roste v jižní Americe a v afrických tropech. Do Čech se dostala ze Sicílie v 18. století, její první zahradní odrůdy začaly vznikat ve druhé polovině 19. století. Dnes se pěstuje velké množství hybridů lišících se nejen barvou květů, ale i jejich velikostí či velikostí rostliny, novější odrůdy mívají i květy zvlněné, pruhované či dvoubarevné (řada z těchto hybridních odrůd však nevoní). Škála barev květů sahá od bílé přes jemně žlutou, růžovou a tmavě červenou až k levandulově modrým a temně fialovým tónům. V obchodech koupíte i zajímavé barevné směsi semínek.
Chce slunce a vodu
Všechny druhy hrachorů vyžadují slunné a teplé stanoviště, půda by měla být středně těžká, výživná a vápnitá. Hrachor nesnáší půdy těžké a zamokřené, v suchých a málo výživných půdách tvoří krátké stonky a malé květy, někdy může dojít i k opadu poupat. Semena se mohou ukládat do půdy už od března – do řádku podél opěrné konstrukce, vždy po 2 až 3 semenech v intervalu 10 cm. Hrachory obohacují půdu o dusík, přesto je dobré je pohnojit kompostem, rohovými odřezky a trochou kopřivové jíchy. V letních horkých dnech je také nezbytná vydatná zálivka. Hrachory šplhají až do výšky 1,5 až 3 m. Jen nízké odrůdy zůstávají 25 až 40 cm nad zemí. Všechny kultivary kvetou od července do října.
Hrachor i jako trvalka
V zahradách se hlavně používá hrachor vonný (Lathyrus odoratus). Je to jednoletá bylina s listy zakončenými úponkou. Květy jsou velké bílé, růžové a červenavé až fialové. Hrachor širokolistý (Lathyrus latyfolius) je z hrachorů jediná popínavá trvalka. Dorůstá až do dvou metrů. Kvete hrozny bílých, růžových nebo červených květů na dlouhých stopkách. Vyžaduje plné slunce a humózní, úrodnou a dobře provzdušněnou půdu. Na podzim je vhodné pro bohaté kvetení v příštím roce půdu zkypřit a pohnojit, nedoporučuje se však přímé organické hnojení. Kvetoucí hrachorové stvoly vám vydrží velmi dlouho ve váze a navíc příjemně provoní celý pokoj.
Bujný fazol
Stejnou službu vám v zahradě nebo i na terase či balkóně udělá i okrasná fazole, odborně fazol šarlatový (Phaseolus coccineus). Je nádherný díky svým listům, květům i plodům. Původem je z Mexika, kde se jako plodina pěstuje přes 2000 let, jeho okrasná podoba záhy zdomácněla i v Evropě. Dobře se mu daří na slunných místech chráněných před větrem. Vysévá se přímo na stanoviště po dvou až třech semínkách do jednoho hnízda. Fazol má až čtyři metry dlouhou, nevětvenou, hustě olistěnou lodyhu. Listy jsou dělené. Květy fazolu jsou bílé, červenobílé nebo červené a rostou v řídkých hroznech.
Fazol kvete do poloviny září. Mladé plody – lusky jsou vhodné k jídlu, podobně jako vařená zralá semena, což jsou velké barevné fazolové boby. Ve velmi suchém počasí rostliny často zalévejte a mlžte květy, abyste tím podpořili nasazení většího množství plodů. Čím více se jich sklidí, tím více rostliny pokvetou a tím více se sklidí dalších jedlých lusků.
Poslušné popínavky
Hrachor i fazol jsou velmi lehké, takže se budou šplhat po všem, čím jim „vytvarujete cestu vzhůru“. Ať je tu umělohmotná mřížka, drátěný plot nebo konstrukce, vrbové proutí či natažené provázky. Můžete je ale vysadit i do zavěšených nádob, pak budou výhony klesat dolů v krásných girlandách. Fantazii se meze nekladou, hrachory i fazole budou poslušně plnit vaše přání.
TIP
Chřupavý salát
Většina lidí fazolové lusky vaří, ale mladé křehké fazolky tence nakrájené jsou velmi chutné do salátů. Musíte je ovšem dobře omýt, abyste je zbavili případných zbytků pesticidů a jiných chemikálií z postřiků. Syrové fazolové lusky obsahují větší množství živin, vařením ztrácejí asi třetinu vitaminu C.
Text: Gabriela Koulová
