Nejen u nás, ale i jinde na světě jsou mečíky známé spíše pod latinským názvem Gladiolus. Ve starém Římě byla tato květina rostlinou gladiátorů. Její listy totiž připomínají meč zápasníků z arény. Podle jedné z bájí římský vojevůdce poručil, aby spolu bojovali 2 zajatí thráčtí bojovníci. Oni však v boji nepoužili své zbraně, ale vzali své meče a zabodli je do půdy, pak bojovali holýma rukama. A tehdy se stalo, že meče zapustily do půdy kořeny a vykvetly z nich nádherné květy, které se staly symbolem přátelství, milosrdenství a věrnosti. A tak se zrodila pověra, díky níž Římané přisuzovali amuletu z kořene mečíku zvláštní moc, moc zvítězit v boji nad nepřáteli a ochránit přitom bojovníka.
Je pravdou, že listy mečíku připomínají svým tvarem meč a stvol s těsně přitisknutými mladými poupaty vypadá zase jako střenka nože. Mečíky mají opravdu přenádherné velké květy s šesti širokými okvětními plátky rozloženými do kruhu.
U některých odrůd dosahuje stvol délky až 1,5 m a bývá v něm až 28 poupat. Květy se rozvíjejí zdola nahoru, a to postupně, najednou však může kvést až 12 květů. Snad jen růže mohou soupeřit svou mnohotvárností a širokou paletou barev s květy mečíků. Mečíky najdeme snad ve všech odstínech barev včetně zelené, v odstínu pastelově bledém, smaragdově zeleném nebo salátově nazelenalém. Neexistují snad jen čistě černé odrůdy. Mečíky mohou mít své okvětní plátky rozmanitě až neobyčejně tvarované. Lze na nich objevit také výraznou kresbu, žilkování, nejrůznější podivuhodné vzory anebo může být kresba v odlišném tónu než je základ barvy květu. Květy mohou být jedno, dvou nebo i vícebarevné.
Podzemní hlízy mečíků jsou v podstatě takovým pozměněným oddenkem. Napohled se však spíše podobají cibuli. Jedná se však o pouhý zásobní orgán, ve kterém se hromadí živiny. Kdysi se hlízy mečíků dokonce pojídaly nejčastěji zapečené do těsta.
Všechny odrůdy, které jsou pěstované v zahradách, jsou odrůdami hybridními. Známo je více než 10 tisíc odrůd. K nejpočetnější skupině patří mečíky velkokvěté, další skupinu tvoří raně kvetoucí odrůdy, třetí skupinou jsou gladioly prvosenkovité a do čtvrté skupiny se řadí mečíky drobnokvěté a gladioly označované podle nápadnosti skvrn a zvlněnosti okrajů plátků jako druhy Butterfly, protože skutečně připomínají motýly.
Mečíky jsou ve většině případů odolné proti chladu a mohou tedy přestát s úspěchem i slabší mrazíky. Hlízy mohou dokonce přezimovat v zemi, avšak je vhodnější je před zimou ze země vyjmout a uskladnit v prostorách, kde nemrzne. Z půdy se vybírají pozdě na podzim, jakmile listy již odumírají. Hlízy poté očistíme a uložíme do místnosti o teplotě mezi 4 až 6 °C.
Mečíky čili gladioly vysazujeme na jaře, jakmile půda rozmrzne a dostatečně se prohřeje. Ideální dobou na jejich výsadbu je tedy konec dubna. Umístění je nejvhodnější na výsluní a do lehké výživné půdy. V době růstu počítejte s tím, že budou potřebovat vydatnou a hlavně pravidelnou zálivku, navíc je vhodné přihnojovat je komplexním minerálním hnojivem. Mečíky sázejte do hloubky okolo 10 cm, vždy platí: čím větší hlíza, tím hlouběji ji vysaďte. Jakmile se na rostlinách začnou ukazovat květy, je dobré přivázat je a zabezpečit tak proti polámání nebo vyvrácení větrem.
Text: Zuzana Bohdalová
