Amarylis, ale taky hvězdník, zornice nebo jednoduše amarylka, latinsky pak hippeastrum, což by se dalo volně přeložit jako hvězdný rytíř nebo jezdec. Populární květina s červenými, růžovými, žlutými, bílými nebo žíhanými květy, která těší hospodyňky snad ve všech koutech světa.
Amarylis – rodačka z jižní Ameriky
Poprvé se tyto stvoly, na jejichž koncích se houpaly čtyři květní zvonce, objevily rovnou na více místech – v jižní Americe v horách Chile, Peru, Bolívie, ale i Argentiny nebo Brazílie. Do Evropy se dostala až na konci 17. století.
Existují stovky druhů amarylis. Pěstitelé v průběhu let vytvořili bezpočet různých hybridů, které jsou mnohdy odolnější, větší a tím pádem i pěknější než původní rostlinka. Nejpečlivější byli Holanďané, kteří jednu dobu uváděli i téměř čtyři stovky druhů v jednom katalogu.
Šest set odrůd nádherných květů
Právě tam a v Jižní Africe vypěstovali ty nejslavnější kultivary. Dnes je odrůd na šest set. A dokonce stále ještě existují sazeničky, které rostou v horách na jihu Ameriky volně v přírodě, ale ty se nijak neubrání tomu, aby je kolemjdoucí vykopl i s cibulkou a prodal na tržišti.
Jak na ni?
Cibulka začíná samovolně rašit právě v těchto dnech – zhruba na přelomu února a března. Pokud si ji už zasazenou neodnesete rovnou z obchodu, přesaďte ji do květináče tak, aby zhruba půlka cibulky vykukovala. Počítejte s tím, že až rostlinka vykvete, bude vážit až půl kila, proto si připravte tyčku, ke které ji můžete přivázat. Můžete použít pokojový substrát, měl by být ale spíše kyselejší. Na dno se hodí říční písek, který uchrání kořínky před hnilobou.
Amarylis stačí zpočátku zalévat jednou za týden, nepřehánějte to ale, cibulka by totiž mohla uhnít. Až když stvol vyraší, můžete vody přidat. Nikdy nezalévejte samotnou špičku cibulky, ale pokaždé kropte jen hlínu okolo. Odkvetlý stvol odřízněte co nejníže, nechejte z něj zhruba jen tři centimetry a dejte pozor na okolní listy. Amarylis výborně snáší sluníčko, proto se nebojte dát ji v létě na balkon. Začne-li být ale zima, raději ji znovu schovejte.
Včas ji uschovejte na zimu
Zhruba v září, kdy začnou listy žloutnout, postupně ubírejte zálivky, rostlinku nechte v květináči a na zimu je uložte do suché místnosti, kde se bude teplota pohybovat kolem deseti stupňů. Nechte ji odpočnout zhruba tři měsíce, téměř vůbec ji nezalévejte. A v únoru pak můžete začít nanovo.
Rostlina, ač by to do ní možná někdo ani neřekl, je pro lidi i zvířata jedovatá – hlavně v cibulce obsahuje toxické alkaloidy, které způsobují bolesti hlavy a břicha nebo zvracení. I přesto by ale měla mít otevřené dveře do všech domácností!
Martina Gajdošová
