Květnice byla založena na navážce po bývalém vojenském objektu v letech 1935-37 podle návrhu architekta Zdeňka Profouse. Zahrada uzavřená v údolíčku vymezeném hradbami a vysokými stromy na stráni nad Nebozízkem má kouzelnou atmosféru. Když si sem přijdete posedět na některou z bílých laviček, málokdy narazíte na dalšího člověka. Budete si připadat jako v tajemné zahradě z půvabné anglické dětské knížky.
Styl zahrady skutečně připomíná typickou anglickou zahradu – nikoliv park, ale komorní soukromé zahrady u starých venkovských anglických domů, chráněné před očima veřejnosti, svádějící ke chvílím snění a romantickým náladám.
Přitom je Květnice na pouhých 1600 metrech čtverečních malou trvalkovou botanickou zahradou. Ve zdánlivém chaosu zde zahradníci pečlivě ošetřují na 3000 druhů trvalek. Od jara do podzimu postupně rozkvétají a proměna zahrady v jednotlivých měsících je dokonalou inspirací pro toho, kdo si i na své vlastní zahradě chce vytvořit květinový ráj.
Jaru dominuje stráň pod Růžovým sadem, osázená rododendrony a azalkami v nejrůznějších barvách květů. Záhony pod nimi v tuto dobu nabízejí tu a tam nějaký druh tulipánu, které volně roztroušené vyrážejí na záhonech a mírně navršených skalkách. Údolíčko poskytuje rostlinám přívětivé dopolední slunce a během dne pak přibývající zastínění, takže se tu udržuje pro rostliny příjemné teplo, ale také vlhko. Některé záhony jsou jakoby ponechány matce přírodě a na jaře na nich bohatě kvetou pomněnky, později pryskyřníky a zvonky, zkrátka devatero lučních květů. Dalším záhonům dominují různobarevné pivoňky obklopené nízkým porostem ozdobných travin, které po odkvětu pivoněk přinesou své střapaté květy léta.
Sušší více osluněná místa jsou vyhrazena malým skalkám, zdobených trsy kakostů a ojediněle do výšky vyhánějících orlíčků a ostrožek. Pojmenovat všechny rostliny není vůbec možné, navíc během roku vždy jiné zaujmou návštěvníkovu pozornost.
Vše se proplétá a prorůstá, dovedné ruce zahradníků však pečlivě dbají, aby i jehličnany a listnaté keře stále držely správný vzrůst a tvar. Ano, tohle je zahrada, kde chybí jen víla tančící při měsíčku mezi květy. Jistě i proto bývala socha Rusalky jednou z okras tohoto půvabného místa. Čísi nenechavé ruce ji ale v 90. letech minulého století odnesly a nikdy nebyla nalezena. O vílách si tedy můžeme nechat jen zdát. Až budete zahradu opouštět, pokochejte se ještě krásou vistárií a plaménků bujně obrůstajících hradbu a bránu. A až se ohlédnete za branou zpět, oceníte i samotný vstup do Květnice, olemovaný bohatě keři a „vítacími“ záhony s hostami a okrasnými trávami.
Text a foto: Gabriela Koulová
