Chrastavce a hlaváče patří do čeledi štětkovitých (Dipsacaceae). O této rostlinné čeledi toho obecně mnoho nevíme. Ve srovnání s jinými čeleděmi nejsou štětkovité rostliny na zahradnicky významné druhy zrovna nijak bohaté.
Společným znakem většiny druhů těchto rostlin je jejich podobná stavba. Mají přízemní listové růžice, které jsou velmi málo olistěné a jejich větvené stonky nesou na svých koncích velmi nápadná hlávkovitá květenství. U hlaváčů bývají okrajová květenství (strbouly) výrazně rozšířené. Více známým zástupcem této čeledi je do velké výšky rostoucí bodlákovitá štětka soukenická (Dipsacus sativus). Je významná zvláště jako květina do suchých a smutečních vazeb, hlavně do dušičkových věnců.
Z hlediska významu pro okrasnou zahradu je nejdůležitější pravděpodobně hlaváč kavkazský (Scabiosa caucasica). Jeho domovinou jsou horské louky Kavkazu, Turecka a severního Íránu. Má nápadná květenství s rozšířenými okrajovými lístky. Vydrží kvést i po několik týdnů. Dosahuje růstu mezi 50 – 60 cm. Pokud budeme odkvétající květenství z rostlin odstraňovat, podpoříme tím nakvétání dalších poupat. Pěstovány jsou nejčastěji bělokvěté a fialově kvetoucí odrůdy. Má v oblibě slunná stanoviště s mírně vlhkou půdou. Množit jej můžeme za pomocí oddělků během vegetačního období. Patří ke střednědobým trvalkám. Na jednom místě vydrží obvykle 5 let. Poté je dobré jeho trsy vyjmout a rozdělit.
Hlaváč fialový (Scabiosa columbaria) je druhem o něco menším. Ten je původem ze západní Asie a z Evropy. Na trhu a v zahradách se setkáme nejčastěji s odrůdami ‚Pink Mist‘ a ‚Perpetual Flowering‘. Většina zahradních druhů dorůstá do výšky 40 cm. Začínají kvést na začátku léta a v kvetení pokračují až do podzimu. Velkým množstvím modrofialových květů rozkvétá velmi podobný druh Scabiosa japonica varieta ‚Alpina‘.
Velmi tmavými černočervenými květy vyniká jako letnička pěstovaný hlaváč tmavonachový (Scaboisa atropurpurea). Stejně jako ostatní druhy i on se hodí jak do letničkových, tak do trvalkových záhonů.
Z chrastavců, které jsou hlaváčům velmi podobné, se zahradnicky využívá především chrastavec makedonský (Knautia macedonica). Ten je původem z jihovýchodního Balkánu. Díky jasně zbarveným květenstvím je tento druh velmi atraktivní. Jeho pěstování je zcela nenáročné. Jeho květy bývají nejčastěji růžové, purpurové až vínově červené. Těmto rostlinám se vyplatí ponechat v zahradě volnost a nechat je se přesévat.
Zatímco všechny výše zmiňované rostliny nedosahují větších výšek, hlavatka obrovská (Cephalaria gigantea) může dorůst až do výšky 2,5 metru, podobně jako štětka soukenická. Pro hlavatku jsou zeměmi původu Turecko a Kavkaz, kde roste obvykle kolem vodních toků a na vlhčích horských loukách. I v zahradách jí tedy budou vyhovovat spíše nevysychavé, mírně vlhké výživné půdy. Hodí se spíše do přírodních zahrad, kde se pěstuje v kombinaci s vyššími trávami anebo jinými vyššími trvalkami.
Text: Zuzana Bohdalová
