Tvarem svých květů a velkým počtem okvětních plátků nám připomínají plnokvěté asijské pryskyřníky spíše pivoňky nebo některé druhy růží. Domovinou pryskyřníků asijských je Orient. Jejich latinský název Ranunculus byl pravděpodobně odvozen od latinského slova „rana“, což znamená v překladu žába. V této symbolice lze zcela jistě vidět odkaz na mokřady, kde je přirozené místo výskytu těchto okouzlujících krásek.
I když se pryskyřníky prodávají již v předjaří, je nutné dát pozor, aby je nepoškodil mráz. Ze své domoviny nejsou tyto rostliny na tak nízké teploty zvyklé. Z dávné minulosti jsou zaznamenány také zprávy o pěstování francouzských, tureckých a perských či skotských pryskyřníků. Jejich podoba však není známa, neboť jejich kultury zcela podlehly neznámému druhu plísně a ta je nenávratně vyhubila.
Časně z jara jsou k dostání malé rohovité hlízky vypadající takřka jako hlízky jiřinek, jen ve zcela miniaturní velikosti od 2 do 3 cm. Ty se vysazují v březnu a pro urychlení vývoje a růstu je můžeme před výsadbou na 24 hodin namočit do vody. Výsadba se provádí do živné, humózní nepříliš suché půdy do hloubky mezi 5 až 7 cm. U mnoha pryskyřníků se vytvářejí takzvané dceřiné hlízky, které je možné od původních hlízek oddělit a poté vysadit samostatně. Množit se mnohou však i semeny.
Od května do června pak rozkvétají ranunculusy v pestré barevné škále barev od bílé, přes krémovou, žlutou, oranžovou, růžovou až k tmavě červené. Svým veselým vzhledem připomínají spíše plané květiny, a tak se skvěle hodí do jarních osvěžujících aranžmá.
Ve váze vydrží pryskyřníky při dobré péči až 14 dní. Vypadají skvěle jak samostatně, tak v kombinaci s dalšími jarními květinami. Existuje mnoho rozmanitých odrůd, například velkokvěté v omezeném počtu barevných variant anebo malokvěté ve velké škále barev.
Pryskyřníky se do kytic velmi dobře kombinují s mnohými dalšími jarními květinami, například s hyacinty, nebo s tulipány. Pro řez volíme ranunculusy pevné a ještě zpola zavřené.
Text: Zuzana Bohdalová
