Lavička sousedská
Poblíž vchodových dveří v průčelí domu bude lavička zvát na přátelskou návštěvu. Podvečerní sousedské posezení na zápraží býval přívětivý venkovský zvyk, po celodenním shonu si ho určitě rádi dopřejete i dnes. Lavička se tak stává prostředníkem navázání sousedských vztahů, které zejména v nových předměstských lokalitách mohou zpočátku trochu váznout. Chcete-li ale v satelitu skutečně žít a nejen přespávat, je třeba sžít se s okolními obyvateli. Popovídat si přes plot, pozvat na lavičku na klidnou půlhodinku, to je základ venkovské komunikace.
Lavička soukromá
V zákoutí zahrady mezi vašimi oblíbenými keři můžete mít místečko, kde si oddechnete při zahradničení, za ranního sluníčka si přečtete noviny, v podvečer si vypijete hrnek čaje s medem. Sem za vámi nikdo nechodí, protože všichni vědí, že je to vaše útočiště, když máte chuť mlčet a oddat se tichému snění. Takže stačí lavička docela malá, nebo třeba jen z kamenů poskládané sedátko, na které si položíte polštář a zády se opřete o strom.
Lavička rozmazlovací
Na to je ideální houpačka, nejlépe se stříškou, abyste tu mohli pobývat i ve chvíli, kdy spadne pár kapek teplého letního deště. Vystlaná měkkým polstrováním přímo vybízí k lenošení, případně k posezení ruku v ruce s někým vašemu srdci milým. Z houpačky byste měli mít pěkný výhled. Když už vám umístění vaší zahrady mezi nepříliš vzdálenými domky neumožňuje pohled do krajiny, pak ji alespoň umístěte tak, abyste viděli na záhon růží nebo barvami hýřících letniček.
Lavička stylová
Tam, kde skvěle střižený trávník sahá až k domu, kam dojdeme po dokonale upravené cestičce vyložené cihlami nebo vysypané bílým kačírkem, pod okny s rozkvetlými muškáty nebo petuniemi, bude další vaší chloubou krásná lavička nebo v tomto případě spíše zahradní sofa ve zdobném provedení. Načančané zahradě s bujnými růžovými keři a záplavou kvetoucích od jara do podzimu rozkvétajících květin bude velice slušet viktoriánský nebo vídeňský styl v provedení z bíle natřeného proutí. Moderním střízlivým zahradám zase padne na míru hliníková konstrukce vypletená tmavým ratanem. Přírodní materiál je sice krásný, ale když si pořídíte umělý ratan, budete mít méně práce s údržbou a nemusíte se starat o trochu vlhkosti od země.
Ze dřeva, kovu i kamene
V předchozím odstavci jsme už naťukli jeden materiál, lavička ale může být vlastně z čeho si jen přejete. Někomu bude docela stačit obyčejná kovová konstrukce s prkýnky, někdo si dopřeje pohodlnou rozložitou lavici obloženou polštáři. Kované lavičky mají výhodu v tom, že když je jednou za čas natřete, mohou stát venku třeba i v zimě – i tehdy se najde slunečný den, kdy se zabaleni v teplé dece rádi na chvíli posadíte venku. Také lavice z exotických dřev mohou dobře napuštěné ochranným olejem stát na zahradě ve slunci i v dešti. Na zimu je ale přece jen raději ukryjte dovnitř. Máte za domem kus louky? Co si zpříjemnit možnost výhledu do kraje kamennou lavicí, na kterou navrch přivrtáte prkno, aby se lépe sedělo? V lokalitách, kde se rozlehlé pozemky neoplocují a kolemjdoucí mají možnost projít volně přes vaši louku, je taková lavice místem nejen vašeho, ale třeba i jejich odpočinku. Unaveni dlouhou túrou vám za ni v duchu poděkují. Takže jsem vlastně zase na začátku – lavička, obvykle skromný kus zařízení okolí vašeho domu je místem, které si zaslouží péči, pozornost a ocenění. Nezapomeňte ji hned s prvním jarním sluncem do zahrady umístit.
Text: Gabriela Koulová
