Přitom byla doba, kdy pestrobarevné macešky neboli violky byly zahradníky téměř tak oblíbené jako sama královna květin, růže. Příroda poskytla ke šlechtění v nejrůznějších koutech světa kolem 500 druhů této rostlinky. I u nás jich roste několik, ano, patří k nim i jedna z prvních jarních kytiček trhaných pro ozdobu a vůni pokojů – violka vonná neboli fialka (Viola odorata). Od jara do pozdního léta pak rozkvétají další druhy, v lukách a polích violka rolní (Viola arvensis) a violka trojbarevná (Viola tricolor), ve vlhkých hájích Violka bahenní (Viola palustris), ve stínu vzrostlých stromů pak violka psí (Viola caina) a violka chlumní (Viola connina). Jejich květy jsou drobné, barvy přecházejí od bílé přes žlutou ke světle modré a fialové.
Velcí pestří motýli
Křížením přírodních druhů byla na počátku 19. století v Anglii vyšlechtěna maceška zahradní (Viola x wittrockiana) a právě ta pak v nesčetných podobách odrůd a variet ovládla okrasné zahrady. Její květ si uchoval pět křídlatě uspořádaných lístků, ovšem jejich velikost a četnost barev se od těch přírodních velice vzdálila. Zůstal ovšem častý znak – tmavší skvrna uprostřed spodních lístků, která právě vyvolává dojem, jako by se na nás kvítek se sametových povrchem usmíval. Bílá, žlutá, karmínová, oranžová, cihlová, světle modrá, fialová a temně hnědá až inkoustově černá, to vše buď v poutavé ploše jednoho tónu, s čárkovitým žíháním, tmavou skvrnou nebo dokonce v několikabarevném provedení – málokterá květina může v četnosti barev maceškám konkurovat.
Drobné kvítky na dlouhé měsíce
Kromě velkokvěté macešky zahradní si v posledních letech získala oblibu i maceška růžkatá (Viola cornuta), opět v mnoha odrůdách. Její kvítky jsou menší, keříčky nižší, jen asi 15 cm vysoké. Zejména v nádobách, ať už na oknech, na schodišti nebo uprostřed trávníku ovšem oceníte bohatství květů a jejich vytrvalost. Když první květnový až červnový výkvět budete stříhat, zmohutnělé keříky vykvetou ještě jednou začátkem září a vydrží až do prvních mrazů.
{"type":"import-image-group","image_ids":"[1489516,1489517,1489518,1489519,1485932,1485933,1485934,1485935,1488665,1488666,1488667,1488668,1490181,1490182,1490183,1490184,1484668,1484669,1484670,1484671,,1488369,1488370,1488371,1488372,1545130,1545131,1545132,1545133,1546056,1546055,1546054,1546053,1545038,1545039,1545040,1545041,1488369,1488370,1488371,1488372,1487288,1487289,1487290,1487291,1560200,1560199,1560198,1560197,1545017,1545018,1545019,1545020,1486173,1486174,1486175,1486176,1485717,1485718,1485719,1485720,1562589,1562588,1562587,1562586,1488545,1488546,1488547,1488548]}
Stále pestrý záhon i truhlík
Šlechtitelé macešek pro nás vypěstovali nejen nádheru pestrobarevnou, ale také postupně rozkvétající. Macešky jsou dvouletky – přirozený výsev probíhá po dozrání prvních semen v červnu a červenci. Tyto rostlinky poprvé vykvetou drobnějšími květy ještě týž rok v září a říjnu a v mírném počasí nebo na dobře chráněném místě vlastně pokvetou celou zimu. Na jaře v dubnu a květnu pak nasadí do plného velkého květu a po něm odumírají – mezitím však cyklus vlastně může začít znova. Abychom to my amatérští zahradníci měli ještě snazší, existují hybridní druhy, které rozkvétají na podzim a některé kvetou statečně i na sněhu, protože jsou mrazuvzdorné. Jiné druhy jsou pak naopak rané a vykvétají už začátkem března. Milovníci macešek si tedy přijdou na své po celý rok. Navíc pestrý záhonek nebo truhlík nebude nikdy nudný – jak budete postupně likvidovat a dosazovat další rostlinky, můžete střídat jejich barvy. Macešky si ovšem žádají dobrou půdu – pokud tedy takto obměňujete sazenice v nádobě, je třeba při nové výsadbě přidat dobře propustný substrát. Nenechte ho nikdy úplně vyschnout, ale také nepřemokřete – maceškám by rychle uhnily kořínky.
TIP: Barvy a zeleň
Macešky jsou vyšlechtěné dokonce i převislé, ty dobře využijete právě třeba pro truhlíky na okenních parapetech. Pestré barvy ovšem poměrně vzdorují kombinacím s jinými rostlinami, které prostě přehluší. Elegantně ale působí, když v truhlíku prostřídáte pestré vzpřímené keříky macešek s rostlinami s bohatým zeleným olistěním – barvínkem, popencem, vrbinou nebo i břečťanem.
Text: Gabriela Koulová
