Právě pro dlouhou dobu kvetení si cínie jistě oblíbíte. Z jedné rostliny vyroste několik tuhých stonků vždy s jediným květem, zejména vyšší druhy se tak výborně hodí i k řezu a ve váze přečkají i několik týdnů. Cínie můžete zkusit pěstovat ze semínek v pařeništi, jednodušší ale je koupit v květnu již vzrostlé sazenice a umístit je přímo na záhon. V té době se již nemusíte obávat, že vám vymrznou. Potřebují dobře propustnou humózní zeminu, pokud takovou nemáte, použijte kompost nebo zahradnický substrát pro pěstování letniček a zeminu na záhonu jím před výsadbou obohaťte. Pak už se musíte spolehnout jen na počasí.
Teplo a slunce
Ze své domoviny si ostálky přivezly lásku ke slunci a teplu. Potřebují pravidelnou zálivku, ale raději snesou občasné vyschnutí než mokro a vlhko. V deštivém létě sice porostou, ale květů bude méně a menších, navíc rostliny nevydrží tak dlouho, jako v pěkném slunečném létě. Můžete je zkusit před častými dešti ochránit tím, že je vysadíte na místo u domu chráněné střechou. V takovém závětrném dlouhé hodiny osluněném místě se jim bude určitě líbit, navíc se před zdí domu jejich pestré květy krásně vyjímají. Vzrůst jednotlivých rostlin je poměrně mohutný do šířky, nesázejte je tedy příliš hustě ani do společnosti jiných vznosných rostlin.
Dvoubarevný půvab
U nás se pěstují hybridy tří odrůd. Ostálka sličná (Zinnia elegans) dorůstá do výšky až 80 cm, její tuhé stonky ale potřebují oporu, aby je tíha květu nezlomila. Ke každé lodyze je tedy třeba umístit tyčku a k ní rostlinu přivázat. Vysoké cínie se ovšem pěstují hlavně pro řez do vázy, který můžete provést, než se poupě plně rozvine, pak nemusíte lodyhy vyvazovat. Pro okrasné záhony jsou vhodnější nižší odrůdy, ostálka Haageova (Zinnia haageana) se vzrůstem okolo 40 cm a ostálka úzkolistá (Zinnia angustifolia), jejíž zakrslé hybridy mohou mít jen 20 cm výšky, jiné jsou pak 30 – 50 cm vysoké. Květy ostálek jsou základně dvoubarevné – okvětní lístky hýří všemi odstíny bílé, žluté, oranžové, růžové, červené až téměř hnědé, střed bývá žlutý nebo bílý. Množství hybridů však nabízí i květy poloplné, plné, pomponky se zavinutými okvětními lístky tvořícími koule, kaktusovité s dlouhými zvlněnými okvětními plátky – takové květy bývají i vícebarevné, pruhované, žíhané, probarvené do zelena, zkrátka jejich pestrost je takřka nekonečná, jediná barva, které se nedočkáte, je modrá.
Pozor na plže
Výhodou pěstování cínií je i jejich odolnost proti chorobám a škůdcům. Jediné, čeho se musíte obávat, jsou plži, v posledních letech pravá pohroma našich zahrad. Ti dokážou ostálky během několika dní úplně zdecimovat. Co s nimi? Boj je to úporný a zejména ve vlhkých dnech takřka nekonečný. Jedinou účinnou metou je totiž plže brzy po ránu nebo pozdě večer sbírat a neúprosně ničit zalitím horkou vodou nebo některým chemickým přípravkem. Jakous takous ochranou je širší ohraničení záhonu cestičkou vysypanou štěrkem, hrubým pískem, jehličím nebo drcenou kůrou, materiály, po kterých neradi lezou. Když cestičku polijete kávovým lógrem, plži se přímo vyděsí – kofein je pro ně smrtelný jed. Netřeba ovšem zdůrazňovat, že taková ochrana není příliš krásná ani dlouhodobá, první déšť ji spláchne. Zkuste ve své zahradě vytvořit prostředí pro ještěrky nebo návštěvy ježka, ti zahubí mnoho slimáků. V krajním případě můžete sáhnout po jedovatých granulích, ale pozor – ty jsou druhotně nebezpečné právě i pro zvířata, která se slimáky živí.
TIP
Vyletněte gerbery
Půvabné květy jihoafrických gerber dnes nemíváme doma jen v kyticích, ale také jako bohatě kvetoucí pokojovky. V létě se jim nejlépe daří venku, proto je přeneste do zahrady a umístěte třeba v blízkosti ostálek, s nimiž se budou elegantně doplňovat.
Text: Gabriela Koulová
