První jiřinky se v Evropě objevily na konci 18. Století. Již tehdy byly považovány za poklad, který byl dovezen z Ameriky. Své jméno jiřinky dostaly podle švédského botanika Dahleho, a to v roce 1791. Ne však na dlouho. Brzy na to se musely vzdát svého jména proto, že stejné pojmenování již nesl jistý jihoamerický keř. Dahlie byla přejmenována na Georginu, tedy česky Jiřinu. Mnohem, mnohem později se jiřinky vrátily ke svému původnímu názvu, avšak české pojmenování jim zůstalo a sluší jim dodnes.
Původní mexické jiřinky se o pár let později staly předky těch jiřinek, které pěstujeme dnes na našich zahradách. Putovaly západní částí Evropy přes Madrid, Francii a Německo. Jejich semena byla křížena, a tak vznikaly neuvěřitelně pestré a různorodé druhy. A to je důvod proč i dnes si můžeme vybírat z nepřeberné škály jiřinek a hledat mezi nimi tu, která našemu oku lahodí nejvíce.
Jiřinky mohou mít zářivě žlutou, temperamentní oranžovou, jemně lososovou, ohnivě červenou i nevinně bílou barvu. Jejich květy mohou být malé kouličky, jednoduchá sluníčka i obří květy. V záhonech i ve vázách z nich lze vytvářet nádherná seskupení a vazby. Záhony osázené poutavými jiřinkovými kompozicemi vytvoří dojem a atmosféru staré selské zahrady. Jiřinky budou zkrátka vždy okouzlující.
I jediný květ vám poslouží k vytvoření zajímavé stolní dekorace. Květ vložte do skleněného pohárku na nožce, napusťte vodou, položte na tácek či podšálek a dekoraci proložte ubrouskem stejné barvy nebo alespoň podobného odstínu. Pokud vše sladíte do jednotné barvy, znásobíte tak celkový dojem.
Pěstování jiřinek sice vyžaduje trošku více péče, musejí se na podzim před prvními mrazíky vykopat, aby jejich hlízy nezmrzly a na jaře opět zasadit, ale i přes trochu této námahy jejich pěstování stojí za to.
Text: Zuzana Bohdalová
