Sukulenty jsou celkově velmi nenáročné rostliny a jejich pěstování má spoustu výhod oproti dřevinám, které se běžně jako bonsaje pěstují v interiérech. K výhodám sukulentních rostlin patří rychlý růst a dostatečná síla kmínku, pestrá paleta jejich druhů, naprostá nenáročnost na zálivku i hnojení a v neposlední řadě i jejich snadné množení.
Co se zálivky týče, postupuje se tak, že rostlinu pořádně zalijeme a poté necháme substrát zcela vyschnout. Sukulenty totiž nesnášejí přemokření, proto se velmi často stává, že je někteří pěstitelé zahubí právě nadměrným zaléváním, kdy rostliny uhynou v důsledku uhnití kořenů. Hnojení sukulentů se nedoporučuje vůbec, jelikož mají ve své genetické výbavě zafixováno vyžít i s málem, které jim poskytuje půda v jejich domovině, což je půda chudá na živiny.
Pamatujte, že tvarování sukulentních bonsají je zcela odlišně od tvarování bonsají dřevitých. Jsou to rostliny příliš křehké na to, aby se daly tvarovat pomocí drátu, takže se jejich růst upravuje pouze střihem a rovněž odstraňováním přebytečných výhonků, které vyrůstají z kmínků. Zkušení bonsajisté tvarování drátkem mohou samozřejmě vyzkoušet, nejlépe na silném kmínku tlustice (Crassula).
Pro záměr vytvořit ze sukulentů bonsaje se nejvíce osvědčují Crassula ovata, Crassula portulacea a C. portulacea mini, Crassula obliqua variegata, Portulacaria afra a P. afra variegata. Dají se však na způsob bonsají vytvořit i misky osazené netřesky (Sempervivum) které vypadají taktéž velmi půvabně, i když nemají klasický kmínek, pro bonsaje tolik typický.
Sukulenty, a to samozřejmě i ty, z nichž pěstujeme bonsaje, potřebují ke svému zdravému růstu dostatek světla a v zimním období se jim zavděčíme chladnější místností. Přes léto je můžeme venku letnit klasickým způsobem.
Abychom získali dostatečné množství rostlinek pro pěstování, množíme sukulenty řízkováním. Z mateřské rostliny získáme mnohdy i několik řízků, jelikož se dají množit i pouhým jedním listem, nejčastěji však odřezáváme větvičky nožem a několik hodin je necháme za působení okolního vzduchu zaschnout. V jejich případě nepoužíváme ani kořenový růstový stimulátor. Po zaschnutí větvičku nebo list zapíchneme do předem připraveného substrátu smíchaného v poměru 1:1:1 z písku, kompostu a substrátu pro pokojové rostliny. Na dno pěstebních nádob, tedy misek, umístíme drenáž v podobě štěrku, kamínků, hliněných střepů atd.
Náš tip: U tlustic (Crassula) lze použít k namnožení rostliny kteroukoli její část, a to i kmínek takřka neomezené tloušťky. Zakoření opravdu velmi snadno. Často na tlusticích totiž vznikají i drobné vzdušné kořínky.
Text: Zuzana Bohdalová
