S některými bylinkami se musí zacházet velice opatrně, použité množství se musí pozorně odměřovat a používají se jen jako občasné zpestření kuchyně. Také jako léčivky se užívají jen krátkodobě. Mařinka a routa patří právě k těmto druhům. Jejich charakteristická vůně ale nikomu zdraví neohrozí a je rozhodně zdravější než chemické osvěžovače. Navíc jsou obě rostlinky půvabné listem i květem, takže i když vlastně patří mezi plevele, i v pokojových nádobách jsou velmi dekorativní.
Mařinka vonná (Galium odoratum) je po celé Evropě rozšířená na kyselejších i mírně zásaditých půdách v podrostu listnatých lesů i smrčin, na loukách, na pasekách, podél lesních cest. Do zahrady ji přestěhujete snadno, stačí oddělit kus trsu i s podzemním oddenkem a vysadit ji na polostinné vlhké místo do na živiny bohaté zeminy. Vedle sasanek, medvědího česneku a jiných bylin pod stromy se bohatě rozroste i mařinka, spíš ji budete muset omezovat. Naštěstí se dost obtížně množí semeny, takže i když vám někde na zahradě vyroste nečekaně nová rostlinka, snadno ji vytrhnete a zamezíte dalšímu šíření. Mařínka se občas prodává v zimě spíše jako doplňková rostlina do pokojových nádob, protože její světle zelené lístky rostoucí v kruhu kolem stonku jsou příjemně svěží a bílé kvítky vykvétají v teple ochotně vlastně kdykoliv. Pokud chcete, aby vám zdobila kuchyň nebo pokoj, dopřejte jí raději větší nádobu, potřebuje prostor pro své oddenky. Půda by měla být stále vlhká, ale ne příliš mokrá. Mařinka se hlavně suší a v bylinkové lékárně se z ní dělá čaj, který má zklidňující účinek, pomáhá tedy při nespavosti, neklidu, ale také proti nadýmání. Droga je však velmi silná a nesmí se používat dlouhodobě. Při předávkování hrozí bolesti hlavy. Odvar z mařinky ale můžete úspěšně používat také pro lepší hojení zanícených ran.
Vůně se uvolňuje teprve když lístky a nať mařinky podrtíte. Nejvíc voní sušená, je třeba ji sbírat než vykvete a sušit pomalu při maximálně 35 °C, jinak zhnědne. Čerstvou i sušenou pak stačí jemně promnout v prstech a rychle provoní velký prostor. Když ji přidáte do potpouri, stačí ho občas protřást a převrátit a nahořklá vůně mu vydrží několik dnů.
Mařinková bowle
Tradiční německý alkoholický nápoj se dnes už vyrábí jen doma – kvůli mírné toxicitě a návykovosti se mařinková droga ve velkovýrobě do nápojů již nepřidává. Jednou dvakrát do roka si ho ale dopřát můžete, překvapí vás zajímavou nahořklou chutí a intenzivní vůní. Opraný svazek čerstvé mařinky lehce pomačkáme a spolu s kůrou z jednoho citronu naložíme do litru polosuchého bílého vína. Necháme přes noc vymacerovat, pak mařinku vyjmeme a nápoj dolijeme litrem a půl bílého vína a lahví sektu. Bowli podáváme čerstvou a chlazenou, je možno ji místo sektu zředit alkalickou minerálkou, pak není tak silná.
Routa vonná (Ruta graveolens) je vytrvalý nízký polokeřík. Má ráda lehkou dobře propustnou vápenitou půdu, daří se jí na slunci, ale snese i polostinná místa. Rozrůstá se bujně, pro krásu i užitek vám bude na zahradě stačit jeden keřík. Vyšlechtěné jsou i zahradní druhy routy se zajímavým olistěním, například Jackman´s Blue má listy modravé a keřík je ozdobný po celou zimu, protože listy minimálně opadávají. Bohaté olistění zpeřenými lístky a množství žlutých kvítků dělá z routy půvabnou rostlinku v okolí plotu, ve skalce, ale i v okenních truhlících. Tam se sází také proto, že její silná nahořklá vůně odpuzuje hmyz. Routu můžete s úspěchem celoročně pěstovat i doma v květináči, její vůně je báječný přírodní osvěžovač vzduchu. Také usušené svazečky nebo nadrcená nať přidaná do potpouri vydrží dlouho vonět a potlačuje i nežádoucí pachy. Nať obsahuje rutin, prospěšný pro zpevňování cév, zároveň ale routa obsahuje i látky, které ředí krev, je tedy nutno s ní zacházet velmi opatrně. Nehodí se zejména pro pacienty léčené přípravky na ředění krve, zvýšení účinku může totiž vyvolat krvácivost. Čaj z routy zvyšuje přívod krve ke hladkému svalstvu, pomáhá tedy tlumit menstruační bolesti, uleví při žlučníkových i ledvinových kolikách a nadýmání. Droga obsahuje také látky zklidňující nervy, pomáhá při bolestech hlavy a bušení srdce nervového původu. Jako koření se routa výborně hodí do sýrových a tvarohových pomazánek, na vajíčka, na ryby, skopové maso a spolu s jalovcem, tymiánem a bobkovým listem do marinád na zvěřinová jídla. Hořká chuť routy je velmi silná, v kuchyni je tedy nejjednodušší se uchýlit k jejímu naložení do octa nebo oleje a teprve tak aroma a chuť používat k ochucování pokrmů.
Bylinkový olej
Čerstvou natě máty, šalvěje, estragonu, routy, saturejky a meduňky jemně posekejte. Dvě lžíce směsi přelijte 200 ml jednodruhového olivového nebo řepkového oleje lisovaného za studena, a na minutku zahřejte asi na 80 °C. Slijte i s bylinkami do lahvičky, kterou pečlivě uzavřete zátkou. V chladu a temnu nechte uležet asi dva týdny, pak sceďte a používejte k dochucení salátových zálivek, pomazánek a marinád.
Text: Gabriela Koulová
