Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) dostala jméno podle ruské kněžny Anny Pavlovny Romanovové, která byla dcerou cara Pavla I. U nás je paulovnie poměrně vzácně rostoucí strom. Nejčastěji se vysazuje jako solitéra ve větších parcích anebo na nádvořích. Je to strom velmi atraktivní a to zvláště v době květu. Má nápadně velké listy a květy jsou opravdu nádherné, světle fialové až modré a na stromech se objevují v dlouhých hroznech, podobně jako květy vistárií, či svícny květů jírovce.
Semena k množení paulovnií získáte na začátku prosince, to je těsně před puknutím suchých tobolek. Většina odkazů v literatuře informuje o tom, že nelze v našich podmínkách paulovnie vypěstovat ze semen, ale zkušenosti některých pěstitelů jsou takové, že s pomocí výsevu semen do samozavlažovacích květináčů je tento způsob pěstování takřka stoprocentně účinný. Nejvhodnější dobou pro vysetí semen je březen, kdy výsev provádíme do skleníku. Další vhodné období výsevu je květen, kdy vyséváme ven na povrch zeminy v samozavlažovacím květináči. Rostliny začnou klíčit po dvou až třech týdnech. Pro rostliny je třeba zabezpečit trvalou závlahu, dobře propustnou humózní zeminu a chráněné stanoviště.
Při pěstování paulovnií se může stát, že během prvních let ztratí v průběhu zimy svou nadzemní část, to však není nezdar v pěstování, ale běžný jev. V polovině května, někdy však i později, rostliny zase vyrůstají z dobře přezimujících kořenů. V prvních letech je u mladých rostlin vhodné přezimování ve skleníku. Pěstování jednotlivých rostlin v samozavlažovacích truhlících nebo květináčích výrazně, a to až několikanásobně, zrychlí jejich růst. Mladé rostliny vždy rychleji rostou v teplých a nižších polohách, na chráněných místech. Pro větší rostliny zatím nejsou vyráběny velké samozavlažovací květináče, ale je možné si je vyrobit. Zruční pěstitelé jsou schopni je pořídit z velkých stohovatelných nádob a pruhů skelného pletiva. Samozavlažovací květináče se jeví jako dobrý nápad a možnost, jak tyto nádherné okrasné stromy více rozšířit pro běžné pěstování v našich zahradách.
Zatímco paulovnie plstnatá nadělá v zahradě mnoho parády, topol japonský se pěstuje výhradně jako rychle rostoucí dřevina, jejíž dřevo se zužitkovává k vytápění. Méně rozšířené pro pěstování jako zdroj ekologického paliva jsou lísky, olše, jilmy, pajasany a akáty. Poměrně často se u nás využívají také vrby, které zde mají ideální podmínky k růstu, jsou v našich zeměpisných šířkách poměrně hojné a daří se jim tu.
Jestliže máte prostor na pozemku či větší zahradě, rozhodně neváhejte a začněte s pěstováním. Mít vlastní palivo se vždy vyplatí. V tomto směru je v současnosti na čele žebříčku v pěstování vlastního paliva z výmladků (silných prutů), které se sbírají každé 2 – 3 roky, kdy poté strom opět obráží, Švédsko. Je však třeba mít na paměti, že pěstování ekologických rostlin je vhodným a efektivním způsobem, jak využít půdu, která leží ladem. Měla by to však být půda, která neleží výše než 600 m. n. m. Další podmínkou je dobrá dostupnost vodních zdrojů, neboť výmladkové plantáže, kde se rostliny pěstují přímo za účelem těžby dřeva, potřebují dostatek vody, a to po celou vegetační sezónu.
Text: Zuzana Bohdalová
