Zahrada má být zdrojem útěchy ve zmatku, vzrušením v bohapusté nudné šedi, společností v osamění, bezpečím v divočině a hlavně věčnou inspirací. Tím vším byla pro Clauda Moneta jeho zahrada.
Rámec této zahrady tvoří řada klenutých oblouků, jsou tak nádherné v plném květu, doslova připomínají malbu květinami. Claude Monet intuitivně rozuměl tomu, co bude potřebovat k vytvoření své zahrady. Přijel v roce 1883. Byl pevně odhodlán, vytvořit si ke své spokojenosti prostředí, kde by mohl dlouho a úspěšně pracovat. Giverny mu poskytlotuto spokojenost. Přeměnil 3 akry ovocných sadů na zahradu. Vysazoval rostliny tak, aby mistrovské umění hry barvy a světla vyniklo co nejvíc. Láska k čistým barvám, květiny vytvářející své vzory, zahrada neustále se měnící. To vše bylo pro něj po čtyřicet let trvající inspirací.
Měl zvláštní zalíbení v růžích. Vysazoval tzv. barevné zóny, jednobarevné plochy z různých druhů rostlin. Nenáviděl cokoli formálního. Rovné linie v zahradě zmizely pod hustou výsadbou. Porušil veškeré zásady, pěstoval i takové květiny, které jsou plevel pro někoho jiného. Ceněné květiny z Japonska vysadil poblíž naprosto všedních druhů. A vše v dokonalém souladu. Rozuměl květinám s mírou citlivosti rovnající se genialitě. A jeho obrazy, na nichž zachycoval přírodu a krásu, porovnejte sami, jak věrně zobrazují skutečnost. Monetovi jako zahradníkovi se však dostalo uznání až po jeho smrti. Ne každý viděl v jeho zahradním stylu to, co on.
Maloval v každém ročním období až na osmi plátnech zároveň. Přemisťoval se od jednoho ke druhému, podle proměňujícího se světla, které mu poskytovalo dané roční období anebo denní doba. Pracoval venku, aby zachytil jednotlivý okamžik stejně jako prchající světlo. Čekal, dokud jeho představa nedostala tvar kompozice, kterou nechal kousek po kousku v samém mozku dozrát, a tou se pak inspiroval.
Claude Monet strávil své roky malby impresionistických obrazů fascinován odrazem květin ve vodní hladině. Jeho zahrada byla jeho živoucí ateliér. Provedl úžasný experiment ve své leknínové zahradě. Najal zahradníka, který bude pečovat o vodní hladinu. Ten měl za úkol každé ráno oddělovat jednotlivé trsy leknínů od sebe. Mezi jednotlivými trsy leknínů měly být dostatečné plochy, které budou reflektovat odrazy slunce a leknínů ve vodní hladině. Lekníny se svými modrozeleným i barvami odrážející se ve vodní hladině byli pro něj doslova fascinující inspirací a ztvárňoval je na svých obrazech opravdu velmi často.
Jeho celoživotní vášeň byla cestování, ale jeho zahrada byla jeho živoucí ateliér. Když poprvé spatřil z okolo jedoucího vlaku růžový domek v Giverny, okamžitě poznal, že to je to místo, kde může tvořit. Tehdy cestování zanechal.
Zahrada zachycuje odraz umělce jako by tu stále pracoval. Láska k zahradničení je semínko, které když se jednou zasadí, stále roste a roste, a tak se může stát stálým zdrojem radosti a štěstí i pro nás, stejně tak, jako se stala před mnoha lety pro impresionistického malíře Clauda Moneta.
Text: Zuzana Bohdalová
