Pokud jste zkusili na jaře zasít nebo vysadit pár řádek cibule, přišel teď čas se postarat o úrodu. Když nať zvadne, cibuli opatrně vyryjte. Nikdy se nesnažte ji vytrhávat, protože byste vršek poškodili a otevřeli cestu hnilobě – pak by vám podzimní cibule dlouho ve spíži nevydržela. I se zbytky natě rozložte cibule na zem a nechte ji řádně doschnout. Když prší, postarejte se, aby neležela na mokré zemině a nepršelo na ni – můžete ji rozložit třeba do skleníku nebo alespoň na fólii chráněnou stříškou. Zhruba po týdnu až deseti dnech pak můžete cibuli svázat do snopků a pověsit na suchém místě, tak vydrží nejdéle. Cibule na skladování je mnoho odrůd, žlutých, bronzových, bílých i červených. První pokus jste nejspíš udělali jen s jednou, pro příští rok lépe ochutnávejte a zkoumejte, na jaře si pak vysaďte více odrůd, abyste měli zásoby sladší i ostřejší – do salátů, na dušení masa, do polévek, do pomazánek. K dlouhodobému skladování se hodí žlutohnědá Lucy, bronzové Dagmar a Elista, žluté Alice, Všetana, Štutgardská nebo Welina, červená Karmen. Kratší dobu vydrží bílé odrůdy Albienka a Agostana, jejich jemnou chuť ovšem určitě oceníte.
Cibulový rok v srpnu zároveň končí i začíná. Právě teď je totiž vhodná doba vysít cibuli ozimou, ranou AX6587, středěn rané Fredo F1 nebo Augusta či pozdní Hiberna. Před zimou vyrostou mladé sazeničky. Na jaře pak můžete sklízet mladou cibulku hlavně kvůli čerstvé nati, později směrem k létu pak pěkné cibule určené ke krátkodobé spotřebě. Pokud chcete od jara sklízet především naťovou cibulku, nemusíte na podzim sazeničky ani jednotit.
Pak je tu ještě cibule zimní neboli sečka, ošlejch či sibiřská cibule. Ta sice nevytváří cibule, zato svou chutí a vůní výborně obohatí jako jedna z mála přezimujících zelenin zimní kuchyni. Vysévat ji můžete právě teď, kdo ji již pěstuje, snadno si namnoží další z pacibulek, které vyrůstají na konci léta na dutých stvolech s květy. Sibiřská cibule je rostlina vytrvalá, pro pěknou šťavnatou sklizeň je ale lepší ji pěstovat jen dva až tři roky, pak si nechte narůst čerstvé trsy. Nať můžete sklízet celý rok, nejlepší je ale mladá nať právě v zimním období, kdy vám poskytne čerstvou zásobárnu vitaminů. Podobná je cibule egyptská neboli poschoďová, jejíž lahodné stvoly vyrážejí až do výšky 70 cm. Také tvoří pacibulky, když ji necháte žít vlastním životem, vypadají po dozrání na zem a z nich vyrostou nové sazenice. Pacibulky můžete ale také konzumovat, mají zajímavou ostrou chuť někde na pomezí cibule a česneku.
Cibuli z jarních výsevů jsme popsali úvodem, nezapomeňme ale ještě na dva druhy, které dodají kuchyni ten správný šmrnc. V mnoha receptech najdete pojem „šalotka“, u nás ale bývá často zaměňována za mladou cibulku. Pravá šalotka, šťavnatá cibule s jemnou zvláštní chutí, se pozná tak, že z jedné vysazené cibulky vyroste v trsu hned několik nových. Proto se jí říká také množilka. Sadba patří do země již v březnu – šalotka se tedy lépe pěstuje ve skleníku nebo alespoň v první fázi růstu ji v našich podnebních podmínkách chráníme bedněním se skleněným poklopem. Za tuto péči se vám odmění bohatou úrodou, od června můžete stříhat nať a v srpnu sklidíte cibulky, které se velmi dobře skladují, ve větraném prostoru vydrží bez problémů i rok. Výborné pro výsev jsou třeba hybridy Ambition F1 nebo Prisma F1.
Druhou delikatesou je cibule perlovka, u nás se pěstuje hlavně odrůda Pompei, vysévá se na jaře, není třeba ji jednotit. Nemá pro cibuli typické vrstvy, ale kompaktní drobnější charakteristicky bílé až stříbřité cibulky. Používají se hlavně pro nakládání do sladkokyselého nebo kyselého nálevu, po sklizni totiž nevydrží dlouho. Rozhodně si ale dopřejte zpočátku jejich mimořádnou pikantní chuť v čerstvém stavu do salátů nebo pomazánek.
Kdo propadne vůni cibule, bude jistě pátrat po dalších odrůdách, barvách a chutích. Při dobře připravené zemině a pravidelné přiměřené zálivce není cibule na pěstování nijak náročná. Ve venkovské zahrádce by zkrátka cibulový záhon rozhodně neměl chybět.
Text: Gabriela Koulová
