Kromě nádherných květů a sametově ochmýřených listů se pyšní i půvabnými jmény jako jsou například: brazilská pavoučí květina, květina princezen anebo strom purpurové krásy. Jak jsme již naznačili, svůj původ má v Brazílii. Takže lze snadno předpokládat, že v našich podmínkách nemů – žeme tuto rostlinu celoročně pěstovat venku. Snese pokles teplot k 7°C, není tudíž mrazuvzdorná.
Jestliže má vytvořeny vhodné růstové podmínky, může dosáhnout výšky 3 až 6 metrů. Ve své domovině vytváří takřka stromy, které nemají pevný rovný kmen, ale zato jsou obsypány obrovským množstvím květů. Vyžaduje slunná místa. Je to vlastně keř se čtyřhrannými chlupatými větvemi. V chladnějších oblastech subtropů zmrzá k zemi a pěstuje se jako trvalka. Vyžaduje mírně kyselou půdu.
Listy jsou neopadavé, jemně zubaté, naspodu chlupaté, vejčitého tvaru, končící špičkou. Délka jednotlivých listů dosahuje maxima 12 cm. Modré až modrofialové (výjimečně i růžové) květy tibouchiny vyrůstají podle typu rostliny buďto jednotlivě anebo ve svazcích. Plody jsou podlouhlé chlupaté tobolky o délce až 1,5 cm. Podhal neboli tibouchinu můžeme množit bylinnými nebo polodřevitými řízky, a to od konce jara do léta. Na zimu rostlinu musíme umístit do prostor zimní zahrady nebo světlého sklepního prostoru, kde však teploty neklesají až k nule.
Zatímco ve střední Evropě se můžeme setkat s tibouchinami spíše jako s obyvateli zimních zahrad anebo jako s přenosnými rostlinami v nádobách, v příznivých podmínkách své domoviny jsou to dravé keře subtropických parků a zahrad.
Kdo je milovníkem modře a fialově kvetoucích rostlin, těchto spíše vzácných odrůd, neměl by váhat a rozhodně by si měl několik exemplářů tohoto rostlinného světoběžníka pořídit.
Text: Zuzana Bohdalová
