Ano, i tak prostý keř, jako je bez černý, se dočkal pozornosti šlechtitelů. Není divu, kdo by nechtěl na zahradě něco, o co se téměř nemusí starat. Základní vlastnosti bezu černého (Sambucus nigra) zůstávají totiž zachované i u kultivarů. Navíc mají ovšem ozdobné listy, probarvující se květy a nejrůznější vzrůst od zákrsků až po obří keře.
Pro dobrou sklizeň
Než začneme obdivovat okrasné odrůdy, hodí se připomenout, že šlechtěné jsou také odrůdy černého bezu určené pro sklizeň plodů. Vynikající je například Haschberg, jehož bobule jsou velké a velice sladké, dokonce se hodí pro přímý konzum. Vzhledem k tomu, že dozrávají až během září, jsou vítaným zpestřením podzimních ovocných salátů nebo sladkých moučníků a pohárů.
Příbuzní z přírody
Pak jsou tu ještě přírodní druhy bezu, u nás méně známé. Jejich výhodou je, že jsou v našich podmínkách méně invazivní než bez černý, takže vám nezaplevelí zahradu množstvím odnoží a semenáčků. Zároveň jsou však všechny mrazuvzdorné, hodí se tedy i do vyšších poloh. Zajímavý je například bez pýřitý (Sambucus pubens), který se na rozdíl od jiných bezů snadno tvaruje do stromku s pevným kmínkem. Má žlutohnědé efektně osrstěné letorosty a plodí šarlatově červené bobule, v září a říjnu na keřích velice efektní. Podobně jako bez kanadský (Sambucus canadiens), bez hroznatý (Sambucus racemosa), bez modrý (Sambucus caerulea) k vám do zahrady přiláká nejrůznější ptáky, jeho bobule jim totiž moc chutnají, i když pro lidi vhodné nejsou.
Opravdoví krasavci
Konečně se dostáváme ke šlechtěným okrasným kultivarům bezu černého a bezu hroznatého. Někdo chce mít půvabné květy a podzimní keře s množstvím barevných bobulek, někdo dává přednost méně kvetoucím keřům se zajímavým olistěním. Protože bez černý ani bez hroznatý zrovna nevynikají ztepilým růstem ani pěknými listy, soustředili se šlechtitelé hlavně na tyto dva faktory. Šlechtěné okrasné bezy mají tedy vesměs především docela jiné listy než ty původní. Black Beauty nebo Black Lace přinášejí do zahrady purpurovou až vínovou barvu, jejich listy totiž zelenají jen některé a to krátce v létě. Jinak raší temně vínové a postupně se zbarvují do tmavého purpuru. Black Lace má k tomu listy ještě jemně zpeřené – opravdu krajkové. Oba kultivary jsou půvabné i v květu, velké laty jsou totiž uprostřed červených listů jemně růžové. Stejnou barvou listů i květů se chlubí také Black Tower. Přidanou hodnotou je u něj vzpřímený pomalý růst, nebují do šířky. Hodí se tak jako jeden z mála bezů také pro pěstování ve velkých nádobách. Purpurové až černé listy jsou v květináči na terase dominantní ozdobou, na jaře je doplní dvoubarevné růžově bílé květy. Oblíbeným kultivarem do živých plotů je Laciniata. Roste bujně a rychle, při občasném prořezání starých letorostů tvoři krásné kompaktní vysoké keře, vyznačující se jasně zelenými jemně stříhanými listy, připomínajícími japonské javory. Oproti nim však nepotřebuje žádnou speciální půdu ani umístění.
Kapradinově vykrajované listy má menší kultivar bezu hroznatého Sutherland Gold. Listy jsou zpočátku jasně žluté, později se barví do světle zelené, doplněné letními červenými bobulemi. Pokud nechcete uklízet množství spadaných bobulí, uvítáte efektní kompaktně rostou Plumosa Aurea, kterému snadno řezem vypěstujete i silný krátký kmínek, ze kterého se bude větvit. Žlutozelené listy jsou nádherně krajkové a keř téměř nekvete, zůstává až dlouho do podzimu jen pěkně olistěný. Šlechtěných bezů je mnohem více, v posledních deseti letech se každoročně objevuje něco nového. Najdete mezi nimi i nízké kulaté keříky, „smuteční“ bezy s převislými pokroucenými větvemi, zkrátka cokoliv, co se vám hodí do zahrady. Kdo objeví krásu a snadnost pěstování šlechtěných bezů, určitě si nepořídí jen jeden, ale třeba několik různých vedle sebe. Střídáním třeba purpurových listů se světlými zlatožlutými vytvoříte velice efektní živý plot. Jedinou zásadní údržbou je jarní zástřih – po něm totiž keře budou vypadat ještě lépe, zahustí se a lépe porostou.
Text: Gabriela Koulová
