Ze zahradnického hlediska rozlišujeme okrasné druhy vodních rostlin na dvě skupiny. Tou první jsou rostliny vzplývavé, jejichž kořeny jsou pevně zachyceny ve dně. Jejich listy, stonky i květy plavou na hladině. Druhou skupinou jsou plovoucí rostliny. Veškeré jejich části včetně kořenů plavou na hladině. Obvykle přezimují ve formě zimních pupenů.
Bahenní nebo mokřadní rostliny jsou schopné žít na vlhčích místech i mimo vodu. Rozlišují se podle své přizpůsobivosti vůči různě vysokému vodnímu sloupci. Vodní a bahenní rostliny jsou považovány ve většině případů za víceleté byliny. Proto i jejich způsob množení je stejný. Buďto se množí generativně, to znamená semeny, nebo vegetativně, to je pomocí určitých částí rostlinného těla.
Vegetativní množení
Vegetativní množení je poměrně snadné, rychlé a má dobré výsledky. Přesto, že tímto způsobem získáváme ve srovnání s generativním množením pouze menší počet rostlin, máme jistotu, že u nich zůstanou zachovány veškeré vlastnosti mateční rostliny, tedy rostliny původní. To je také důvod, proč se šlechtěné odrůdy a některé kultivary množí výhradně vegetativně.
Jaro je nejvhodnějším obdobím pro vegetativní množení. Přesněji řečeno jarní období ještě před začátkem vegetace. Nejvhodnější je den s teplejším počasím, tehdy se rány vznikající oddělením sazenic snáze zahojí.
Tři způsoby vegetativního množení
1. Dělení trsu patří k nejběžnějšímu způsobu množení. Co se vodních rostlin týče, využíváme tuto metodu nejčastěji u ostřic a rákosin.
2. Pro vodní rostliny je nejvhodnější dělení oddenku. Oddenkem nazýváme podzemní část stonku. Právě ta slouží k nejen k vegetativnímu množení vodních rostlin, ale i k jejich přezimování. Týká se to hlavně puškvorce, leknínů, orobince a kosatce. Například lekníny je třeba množit již od dubna do června, aby do podzimu stačily ještě vykvést. Oddenky vytvoří nové pupeny a z nich pak vyrostlou nové rostliny.
3. Množení pomocí hlíz. Hlízy jsou ztluštělé části rostlin obsahující výživné látky. Jakmile je rostlina vyčerpá, hlízy hynou. Jedná se v podstatě o ztlustlý podzemní stonek. Oddenkové hlízy bývají kulovité nebo podlouhlé. Tento typ hlíz má například šípatka širolistá (Sagittaria latifolia). Druhým typem je kořenová hlíza. Jedná se o kořen ztluštělý v kulovitý orgán. Jako příklad rostliny lze uvést šípatku trávolistou (Sagittaria graminea).
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com
