Bledule, jedovaté a chráněné jarní rostliny
Bledule jarní (Leucojum vernum) a bledule letní (Leucojum aestivum) patří společně s dalšími rostlinami, jako je orsej blatoucholistý (Ficaria calthifolia) či hlaváček jarní (Adonis vernalis), mezi chráněné jarní rostliny. Mnohé z nich, a právě třeba bledule, jsou navíc jedovaté. Jedovatá je celá rostlina, nejvíce cibule, vyvolává slinění, zvracení a průjmy. Bledule patří mezi zvláště chráněný druh – ohrožený.
Bledule je vytrvalá cibulkatá rostlina z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae), vysoká 10–30 cm. Kvete od února do dubna ve vlhkých listnatých lesích a na trvale podmáčených loukách, na okrajích mokřadů nebo v bažinatých oblastech na celém území našeho státu, v podhůří a na horách častěji – na vhodných lokalitách se vyskytuje masově.
Má přízemní lesklé listy podobné travinám a na lodyze nalezneme zpravidla jeden (vzácně dva) květ bílé barvy, na špičce se žlutou skvrnou. Tím se liší od kriticky ohrožené jihomoravské bledule letní, která má 3–7 květů, kvete v květnu a červnu a je dvakrát vyšší.
Často se pěstuje v zahradách jako jedna z nejčasněji kvetoucích okrasných rostlin. Její květy slabě voní. Bledule v Česku patří mezi chráněné jarní rostliny a jejich trhání ve volné přírodě je přísně zakázáno. Jejich přesazování je zbytečné, při přenesení na zahrádku se neujmou.
Bledule vyžaduje vlhko, nejlépe se jí daří v polostínu. Ke svému kvetení potřebují teploty kolem 8 až 10 °C. Nejlépe roste na chráněném místě třeba pod stromy a keři. Po odkvětu se celá rostlina zatáhne zpět do cibulky. Bledule není třeba ani zalévat, na vhodném stanovišti mají vláhy dostatek, ani hnojit.
Výsadba bledulí
Cibulky bledulí sázíme výhradně na podzim, ale již na jaře rostliny rozkvetou. Do půdy vyrýpneme jamku, která je asi třikrát hlubší, než je samotná cibule – tu vysadíme špičkou vzhůru. Ideální je vysazovat cibulky do skupiny, protože v trsu vypadají bledule přirozeně, a dále se samy budou rozrůstat.
Koupit můžeme například vyšlechtěný kultivar bledule letní Gravetye Giant, jejíž cibule jsou až 12 centimetrů velké a květina sama dorůstá do výšky 60 centimetrů. Kvete v květnu a červnu. Ve volné přírodě u nás roste pouze vzácně na vlhkých loukách a v lužních lesích v dolním Podyjí a dolním Pomoraví.
Pěstujeme je ve vlhké, živinami bohaté půdě. Daří se jim třeba na břehu vodních nádrží. V dobrých podmínkách uspokojivě rostou a kvetou. Dobře se kombinují jak s jinými cibulovinami, například narcisy, ale také s trvalkami – vynikne v kombinaci se stínomilnými trvalkami a travinami.
Vhodně ji doplní plicník (Pulmonaria), čemeřice (Helleborus) či srdcovka (Dicentra). Na jaře budou vykvétat společně s dalšími jarními rostlinami. Hodí se do každé zahrady, zajímavý koncept vytvoří v trvalkových záhonech nebo na skalkách. Vytvoří efektní lemování na okrajích záhonů. Odolává lesní zvěři. Květy na dlouhých stoncích jsou vhodné i k řezu do kytic.
Zdroj informací: naturfoto.cz, abecedazahrady.dama.cz, zahradnictvi-flos.cz
