Proč je permakulturní zahrada správným řešením?
Permakultura znamená životní styl. Ovlivňuje naše životy, vztahy i zdraví od sebemenších maličkostí. Učí nás opět nalézt vztah k přírodě a pečovat o faunu i floru. Permakulturní zahrada má jeden hlavní úkol, zajistit potravinovou soběstačnost a zajistit tak celoroční přísun jídla celé rodině. Aby nám zahrada byla celý rok přínosem, musíme dodržovat určitá pravidla. Nezískáme ji lusknutím prstu. Musíme si uvědomit, že veškeré naše kroky musí být předem naplánované a čeká nás spousta práce a samozřejmě i času. Jakmile se však s naší zahradou sžijeme, můžeme sledovat úplné zázraky přírody.
Překvapí nás např. hrách či fazole, které se plazí po vzrostlé kukuřici nebo jiné popínavé rostliny, jež mohou tvořit kompletní živý plot. Rostliny si navzájem nepřekáží. Naopak jedna rostlinka může využívat té druhé a vzájemně si pomáhají. Jednotlivé rostliny mají i rozdílnou potřebu na prvky, které čerpají z půdy. Před osetím proto musíme pečlivě zvážit, které rostliny vysadíme vedle sebe. Vzájemná pomoc a podpora jednotlivých rostlinek je až obdivuhodná a správně osetá i osázená zahrada se stává trvale udržitelnou.
Úvod do permakulturních zahrad
Co je na samém začátku?
Na založení permakulturní zahrady existují různé názory. Někdo může tvrdit, že bez mulčování, zákazu rytí a osetí zahrady trvalkami se neobejdeme. Správná permakulturní zahrada je pouze ta bezúdržbová. Nic takového však není pravda. Tyto kroky sice mohou, ale nemusí tvořit základy permakulturní zahrady. Vše závisí na plánech a cílech samotného zahradníka či designéra. Cílem však je docílit, aby se vegetace starala pouze sama o sebe.
Je mulčování nutné či nikoliv?
Mulčování permakulturní zahrady není ani zakázáno a nařízeno. Pokud nechceme naší zahrádku mulčovat, ušetříme si sice práci s nenažranými slimáky, ale zároveň se nám bude více množit plevel, který budeme muset odstraňovat. Mulč udržuje půdu vlhkou a zároveň nás chrání před nepříjemným plevelem. Zdá se, že ekologické mulčování je tedy ideální volbou. I tato varianta má však svá úskalí. Mulčovaná půda sice bude rodit více zeleniny, ale zároveň přiláká slimáky, před kterými budeme muset naší zeleninu chránit. Každá mince má dvě strany.
K mulčování budeme samozřejmě používat ekologické mulče. Výbornou volbou je seno, sláma či najemno nasekaná tráva. K mulčování permakulturní zahrady můžeme použít i vytrhaný plevel, který se časem úplně rozloží a půdě přispěje důležitými živinami. Nikdy však nepoužíváme borku, což je kůra z jehličnanů. Tento mulč zeminu okyseluje, což je pro větší množství rostlin nežádoucí.
Plevel, který se v záhonech objeví, můžeme eliminovat zhuštěnou výsadbou. Pokud chceme, aby naše zahrada byla naprosto potravinově soběstačná, bez orby to nepůjde. Kultivování půdy je opravdu důležité. Ekologický kompost by se bez rytí do půdy nedostal.
Chemie na permakulturní zahradu nepatří
Pěstování plodů na permakulturní zahradě totálně rezignovalo na používání chemických prostředků. Vypěstované ovoce je zdravé, chutné a bez chemických stop. Ekologické zahradničení se stává naprostým fenoménem posledních let. Pro tyto zahrádky je na prvním místě trvalá udržitelnost hospodaření na jakémkoliv pozemku. Neškodí životnímu prostředí, chrání rostlinky i zvířata.
Lenost živí celou rodinu
Permakulturní zahrada je synonymem lenosti. Pro tyto zahrádky je typický jakýsi nepořádek. Neuvidíme zde žádné anglické trávníky, zapomeňme na uspořádané záhony či geometrické linie. Přes svůj neuspořádaný vzhled však vykazují jistý znak zajímavého až ležérního stylu. Ekologické zahrady se vyznačují záhonky s bylinkami, vyvýšenými záhony i přírodními vodními prvky. Jejich účel je primárně užitkový. Měly by poskytnout převážnou část potravy po celý rok. Aby však toto bylo možné, je nutné, aby zahrada byla dostatečně veliká. Taktéž je důležitá jistá znalost a zkušenosti permakultury ekologicky smýšlejících zahradníků.
Permakulturní zahrady nejsou bezúdržbové
Permakulturní zahrada není zcela bezúdržbová. Naopak. Čím intenzivněji se věnujeme naší zahradě, tím větší sklizeň můžeme očekávat. Práce na zahradě stojí na pravidelných dávkách kompostu, který zaryjeme do určité hloubky. Pokud chceme jít cestou méně pracného pěstování, použijeme mulč a vydáme se cestou jedlého lesa.
Důsledné plánování zahrady
Abychom zajistili co největší využití zemědělské plochy a zajistili si maximální možnou úrodu, je důležité svou zahradu pečlivě naplánovat. Klíčem k vysoké výnosnosti jsou vyvýšené záhony, protože obsahují velké množství živin. Hluboko do těchto záhonů se velice často vkládají větve stromů, jež do sebe absorbují vodu a v následném období sucha vydávají tuto vláhu rostlinám.
Protože jsou permakulturní zahrady zcela bez chemie, musíme neustále počítat s nejrůznějšími chorobami a škůdci, které mohou napadnout naše rostliny. Musíme tedy maximalizovat výsadbu, aby nás případná ztráta moc nemrzela. Pro hnojení můžeme použít nejrůznější bylinné jíchy a se škůdci perfektně zatočí biologická ochrana. Myslíme tím organismy, jež se živí právě nežádoucími škůdci.
U naprosté většiny správně založených permakulturních zahrad platí, že nemusíme rostliny vůbec zalévat. Ve chvíli, kdy zasejeme a potřebujeme mladé rostlinky zalít, aby nám neuhynuly, používáme pouze dešťovou vodu. Tu zachytáváme do nejrůznějších sudů, barelů a podzemních jímek.
