Jeden z historických výkladů vycházející z mýtů tvrdí, že pustoryl představuje bratskou lásku. Šíří se o něm pověst, která se odvolává na jeden příběh ptolemaiovského krále z Egypta jménem Philadelphus, který velmi miloval svého bratra a jeho jméno je proto spojováno s touto ctností.
V květomluvě má význam – faleš, podvod, vzpomínka.
Pustoryl se dostal do Evropy v roce 1562, kdy ho ze zahrad v Topkapi, v istanbulském sultánově paláci přivezl do Vídně velvyslanec římského císaře.
Pustoryl má tvrdé dřevo, které se nekroutí a právě proto je ideálním materiálem k výrobě luků a šípů. Z květů a listů lze vyrobit mycí a čisticí pěnu. Pokud se o to však budete sami pokoušet, buďte přitom opatrní, neboť rostlina je jedovatá.
Tolik tedy ze zajímavostí týkajících se pustorylu a nyní přejděme k pěstitelským radám a tipům. Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) kvete na starém dřevě. Pokud z něj tedy kolem své zahrady či domu vysadíte živý plot, nechejte mu volný růst a má-li kvést, zastřihujte jej jen lehce na výšku. Rozhodně nedělejte každoročně pravidelný přísný řez. Do tvarovaného živého plotu můžete použít jedinou odrůdu pustorylu, která nekvete, odrůdu ‚Cochleatus‘, kterou můžete stříhat podle libosti.
Pustoryly jsou vhodné díky bohaté násadě květů také do solitérních výsadeb. Jsou to spolehlivé keře, kterým není třeba věnovat žádnou zvláštní péči. Jejich pozitivní vlastností je rychlý růst, a to je častý důvod jejich výsadby na místa, kde mají plnit krycí funkci. Nezřídka se používají k odclonění zahradního posezení, jako maskovací nebo výplňová dřevina. Mohou být velmi působivými společníky dalším zahradním keřům, jako například vajgélii nebo kdoulovci, jejichž květy mají kontrastní červenou barvu. Zajímavě působí i v kombinované výsadbě s kalinou.
Různé druhy pustorylů mají odlišné typy květů, některé jsou plné, jiné jednoduché, nebo poloplné. Jejich základní barvou je bílá, a to hned v několika odstínech. Ve středech květů jsou typická očka žlutého, růžového, nebo i karmínového odstínu. Pokud vám jde u pustorylů především o vůni, vyvarujte se nákupu odrůd, které nevoní. Jsou to Philadelphus pubescens, P. hirsutus a P. floridus.
Pustoryly vysazujte na světlá slunná stanoviště, tam pokvetou velmi bohatě. Šlechtěným druhům raději dopřejte propustnou zahradní půdu bohatou na živiny, s obsahem vápníku. Základní druhy pustorylů jsou ale na půdu zcela nenáročné. Krátkodobě snesou i sucho, dokonce jsou odolné i vůči znečištěnému prostředí a také odolávají bez potíží mrazu. Po výsadbě brzy zjara anebo na podzim je vydatně zalijte. Dokud nezakoření, budou vyžadovat zálivku pravidelně.
Text: Zuzana Bohdalová
