Pozor na strnulý vzhled
Neopadavým rostlinám mnozí zahradní architekti vytýkají jejich statický a mnohdy až strnulý vzhled. U většiny druhů je totiž běžné, že se rostliny během roku téměř nemění. Některé samozřejmě kvetou a plodí, ale není to jejich doména, která by na sebe extrémně upozorňovala. Právě v tomto ohledu je třeba používat stálezelené rostliny s rozvahou, v zahradě by určitě neměly převažovat nad rostlinami, které nabízejí nějakou proměnlivost.
Pokud by přeci jenom byly použity ve větší míře, zahrada bude poměrně stabilní a nebude mít kromě celoroční clony co nabídnout. Ovšem i zde existují proměnlivé výjimky. Mikrobiota křižmovstřícná (Microbiota decussata) se během zimy barví do bronzových tónů a kultivar borovice kleče (Pinus mugo) Wintergold své jehlice v tomto období přebarvuje do svítivě žluté barvy.
Stálezelené rostliny je tedy vhodné používat jako doplněk zahradní kompozice, který vytvoří trvale zelené pozadí jiným výsadbám nebo se postará o celoroční efekt třeba i v trvalkovém záhonu.
Přírodní zahrady si s nimi moc nerozumí
Samozřejmě že existují i zahradní styly, kde bychom měli raději upřednostnit rostliny domácí a pokud možno opadavé. V přírodní a permakulturní zahradě v každém případě upřednostníme rostliny domácího původu, určitě to ale neznamená, že introdukovaný sortiment bude mít do těchto zahrad vstup zakázaný, jen zde budou zastoupeny opravdu v několika málo kusech, záleží na přístupu majitele zahrady.
Stálezelené rostliny byly v naprosté většině na náš trh v minulosti dovezeny, až na několik jehličnanů se tedy jedná o rostliny nepůvodní, proto budou vždy v zahradách působit poněkud cize. Své místo ovšem najdou v zahradách minimalistických, celoročně efektních nebo městských.
Kde jsou nejvíce zastoupeny
Primární postavení zastávají stálezelené dřeviny především v živých plotech, díky kterým se snažíme dosáhnout celoročního odclonění od okolí. K tomuto účelu se nejčastěji z jehličnanů používají zeravy (Thuja), tis červený (Taxus baccata) vhodný i do hlubokého stínu nebo vzrůstný cypřišovec Leylandův (Cupressocyparis x leylandii).
Z listnatých dřevin jsou pak v živých plotech často zastoupeny bobkovišně lékařské (Prunus laurocerasus) a ptačí zoby obecné (Ligustrum vulgare). Jako lem záhonů nebo nízké živé plůtky jsou pak ideální zimostrázy vždyzelené (Buxus sempervirens) v mnoha kultivarech. S panašovanými kultivary Aureovariegata či Aureus zacházejte opatrně, i v malém množství na sebe budou kvůli pestře zbarveným listů strhávat veškerou pozornost.
Použití stálezelených rostlin v různých zahradních stylech v kostce
- Zahrady přírodní a permakulturní – tyto rostliny se zde nepoužívají nebo jen minimálně
- Zahrady venkovské – časté použití v živých plotech není zrovna nejšťastnější, použití by mělo být opatrné, ne více kusů, spíše jen několik rostlin na celou zahradu
- Zahrady městské a formální – živé ploty a stěny, solitéry i menší skupiny v okrasných výsadbách
Foto a text: Lucie Peukertová
